A co takhle domácí potrat?

Jednoho čtvrtečního večera jsem začala slabě krvácet. Vzhledem k tomu, že jsem byla v počáteční fázi těhotenství, docela mě to vystrašilo. Následující ráno jsem byla na vyšetření u své lékařky – mimochodem velmi chytré, schopné a hodné dámy – to jenom na upřesněnou pro ty, kdo by si z mého článku snad vyvozovali, že mám gynekology šmahem za nedouky a necitlivé úchyláky. Ukázalo se, že strach byl oprávněný, mé toužebně čekané těhotenství skončilo odumřením embrya, a já potrácela. Nebyla jsem do nemocnice poslaná ihned, dostala jsem však přísné instrukce, že jakmile se krvácení zintenzívní, ihned mám vyhledat lékařské ošetření. Pokud by se krvácení nezvýšilo, byla jsem s lékařkou domluvena na kontrolní vyšetření a následnou kyretáž na další týden. Přála jsem si, aby to v této smůle dopadlo aspoň takhle, protože ke své lékařce mám skutečnou důvěru. Jenže v sobotu odpoledne se krvácení přestože jsem dodržovala klid na lůžku nejen zvýšilo, ale také přišly prudké stahové bolesti v oblasti dělohy a pomáhalo jen polohování do dřepu a vzdychavé, pomalé prodýchávání bolesti.

Kolem 18.00 jsem byla po předchozím telefonickém dotazu zda mohu přijet převezena k ošetření do soukromého brněnského sanatoria Helios. Tomu svolení jsem byla vděčna, protože Helios mi byl několika známými doporučen nejen kvůli odborné erudici lékařů, ale i za ohleduplné a lidské chování všech zaměstnanců.

Bohužel mne přijal doktor, který se později, když jsem se pídila po jeho jménu, představil do telefonu jako dr.Texl. Ten se hned od počátku rozhodl veškeré mé problémy ignorovat. Poté, co mu přítel a známá vysvětlili, že jsem v 7.týdnu, mám bolesti a potrácím, obořil se na mě dřepící na zemi, ať vstanu a chovám se “normálně”. Za plentou mi sestřička pomohla svléct. Okamžik, ve kterém jsem se v bolestech plazila s holou zadnicí po zemi a dr.Texl nade mnou zvysoka stál rozkročen s ultrazvukovou vaginální sondou v ruce, a pálil na mne ostré věty typu “jak se jmenujete” “kolik je vám let” “podívejte se mi do očí” či “vstaňte a dívejte se rovně” považuji za velmi ponižující a zahanbující nejen pro mne, ale i pro něj. Žádný soucit s rozbolavělým nemocným, či špetička chlapské galantnosti k ženě, která právě ztratila své dítě a smutkem se jí nechce ani žít! Nevím, odkud k němu tyto primitivní manýry přišly, zda podobnou šikanu zažil na vojně a nebo se příliš díval na dokumenty o STB, ale s jistotou vím, že do medicíny nepatří a neměly by patřit do civilizovaného světa vůbec. Veškeré “odborné vyšetření” trvalo asi 3-4 sekundy a spočívalo v tom, že do mne dr.Texl bolestivě vrazil a zas vytrhl vaginální sondu a odešel za plentu, kde příteli a známé říkal, že děloha je “naprosto prázdná” a čistá, že mi nic není a významně se vyptával se, zda jsem si “něco” nebrala nebo nepíchla, když se chovám tak “neadekvátně”.

Sestřička mi za plentou pomáhala obléci a tiše vysvětlovala, že toto jsou stahy už zavinující se dělohy, ale “pan doktor to neví, jak to může i bolet”. Pak mi dr.Texl na úpěnlivou žádost píchl Eunalgit proti bolesti a stále donekonečna opakoval, že se mám dívat rovně a “normálně” a nedržet se za podbřišek, protože tam “absolutně nic nemůže bolet”. Žádnou zprávu z vyšetření mi nenapsal. Uvolil se zavolat nám taxík, protože “nejsem akutní a na věci co mám já se sanitky nepředepisují” a když jsem se při jednom bolestivém stahu pozvracela, udělal snad jediné vstřícné lidské gesto, a to, že sestřičce dovolil, aby mi přinesla trochu čaje na zapití. A přitom mi stále donekonečna vysvětloval, že mi vlastně vůbec nic nebolí.

Při odchodu se se mnou všechno motalo, ale dr.Texl radil mému příteli, ať mne nedrží, když jdu ze schodů, protože “to přece zvládnu sama a ať nedělám…” Vykoktala jsem ze sebe, že potřebuji držet a přítel mne tedy držel a nepustil. Dr.Texl viděl, že nějak neposloucháme jeho rozkazy a prohlásil:“No tak ji teda držte, ale málo.”

Řeknu vám, byla jsem ráda, že už odjíždím a že se vracím do klidného důstojného smutku své postele, kde se můžu klidně tím smutkem vybrečet a nikdo mi nebude vysvětlovat, že mi nic není a nic mi nebolí, když na vlastní tělo cítím, že je to evidentní nesmysl, a kde si v bolestech budu moct polohovat jak se mi zlíbí a klidně si při stahu přivírat bolestí oči a nebo pro mne za mne třeba i bolestí šilhat.

Eunalgit nezabral. Bolest nepřestala ani po příjezdu domů. V tu chvíli jsem ale ještě byla ráda, že jsem byla na vyšetření, byť u doktora, co se choval jako hulvát, protože jsem alespoň věděla, že děloha je prázdná a zavinuje se. Polohovala jsem v posteli a asi za hodinu přišel extra bolestivý stah a mezi stehny jsem ucítila množství něčeho teplého. Pak bolest ustala. Myslela jsem si, že je to krev a tak jsme se s přítelem a známou podívali. Bylo to embryo spolu s celým obsahem dělohy ve velikosti vejce, přesně takovým, jak ho znám z obrázků anatomie! Po chvíli užaslého mlčení jsem řekla jen: “Aha, takže děloha byla prázdná a nemělo mě tam co bolet.”

Trochu jsem pokrvácela postel, přítel mi pomohl se umýt a pak jsem zavolala své známé lékařce, abych zkonzultovala, jak vypadá ten obsah dělohy a jestli je to celistvé. Ta mínila, že bych možná měla znovu na pohotovost, jenže já byla vyčerpaná a znechucená přístupem v Heliosu a bezprostředně po potratu jsem moc nekrvácela. Nikam se mi nechtělo a chtělo se mi spát a při představě, že bych zase měla narazit na nějakého takového “umělce” se mi dělalo zle. Známá odešla a přítel mi podle mého přání uvařil trochu bylinek na zastavení krvácení. V noci mne probudilo silnější krvácení, a tak jsem pomalu došla do kuchyně a podle starého receptu babek kořenářek a porodních babek ve své rodině jsem si svařila bylinky na zavinutí dělohy a zástavu krvácení. Chvíli to trvalo, ale nakonec pomohly, pila jsem je pak ještě asi 5 dní. Hned v pondělí jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce. Jak jsem už psala, je to velmi klidná a hodná dáma, takže když jsem jí líčila co se mi stalo, jenom pohnula obočím hodně nahoru a pak dolů. Když jsem se rozčilovala, co to bylo za nedouka a jestli to byl opravdu gynekolog, řekla jen pomalu: “Eh, zapomeňte na to, to je jen muž… a ti muži to opravdu někdy nechápou…”

Ultrazvuk ukázal, že ještě ani tento den nebyla moje děloha “naprosto prázdná”. Gynekoložka mi se zdviženým prstem nakázala, že musím ležet v teple a klidu, protože nebezpečí zánětů a srůstů je velké a pokud budu ještě po 4-5 dnech krvácet, měla bych jít na kyretáž. A tak jsem znovu nasadila bylinky a vyléčila se, na výškrab jsem nemusela. A tím bych mohla skončit, jenomže to ještě konec nebyl. Nehodlala jsem na své “odborné vyšetření” v Heliosu zapomenout a chtěla jsem znát jméno toho chlapa. Překvapení mi za další dva dny přinesl telefonát, kterým jsme se se známou tázaly dr.Texla (pamatoval si na mne a takto se představil) na podrobnosti kolem mého ošetření. On se vyptával, zda jsem skutečně byla těhotná, výsostně o tom pochyboval, a na slova, že jsem po příjezdu z Heliosu doma potratila se vyjádřil, že “to je blbost”! Z hovoru vyplynulo, že nejspíš vůbec neviděl, kde mám dělohu! Ale žádné pochybení samozřejmě nepřiznal.

Byla jsem z toho všeho v šoku a hezkých pár týdnů jsem se vzpamatovávala. Na fyzickém zdraví jsem jeho “odborné vyšetření” naštěstí neodnesla. Poté, co jsem se psychicky jakž takž vzpamatovala, napsala jsem primářce sanatoria, Dr.Hortíkové, stížnost, kde jsem popsala jednání, jakého se mi dostalo a žádala jsem omluvu. Nechtěla jsem tuto záležitost předávat dál a výslovně jsem uvedla, že omluva jako gesto mi bude pro překonání pachuti, kterou ve mně návštěva Heliosu vyvolala naprosto stačit. Nic se však nestalo. Matně si vzpomínám na článek v Respektu o tom, že český doktor se zásadně neomlouvá. Nedostala jsem od nich ani náznak vyrozumění, natož nějakou omluvu. A tak jsem stížnost podala na další, vyšší místa a teď jsem zvědavá, co se stane. Vím, že je hodně žen, které se v gynekologii a porodnictví setkalo s jednáním ještě mnohem horším, bída ale je, že to vůbec existuje. A proto si myslím, že by se stížnosti prostě podávat měly, jinak se nic nezmění a kromě poctivých a dobrých lékařů tady stále budou panovat mastičkáři, o kterých by jeden pochyboval, že vůbec medicínu vystudovali. Jejich ignorantství, povýšenost a nezájem bolí daleko více, než fakt, že stanoví špatnou diagnózu, což se podle mého někdy může stát i těm nejlepším. Jako OSVČ ale odvádím našemu slavnému zdravotnictví tolik peněz, že si myslím, že si za to kromě kvalitní péče zasloužím nejméně tu slušnost.