Přidat názor k článku Mně se ještě nechce spát

U nás se docela osvědčil jeden malý rituálek, hrajeme na "co jsi můj?" Každý večer se dětí ptáme touhle otázkou a na jejich odpověď (většinou ve stylu: jsem tvůj miláček, sluníčko, ale i bagr :o)) dodáváme, tak miláčku, sluníčko atd. teď už pěkně spinkej, hezké sny, mám tě moc ráda. Děti ví, že po "co jsi můj" je už definitivně čas na spaní. I když někdy odpustí unavené matce přečtení pohádky, tak volají z postýlek: Ještě jsi neřekla co si muj, o to se nikdy neošidí. Aby to nebyla zas taková idylka, tak mladší čtyřletý syn je schopný si v postýlce povídat ještě do půl jedenácté, ale pro nás je to hlavní, že nevylejzá. Starší syn, co začal chodit do první třídy, je v osm hodin tuhý, někdy ani nedočtu pohádku. I když na ně ve škole moc nepospíchájí, přesto je večer hrozně unavený.