Mně se ještě nechce spát

Rady pro dobrý spánek

Pokud si myslíte, že dítě spánek potřebuje, a přejete si strávit klidný večer, zkuste se řídit následujícími radami:

• Nejprve stanovte čas, kdy bude dítě chodit spát. Přihlédněte přitom k individualitě dítěte, k tomu, kolik hodin spánku potřebuje, k jeho vlastnímu dennímu rytmu a rytmu ostatních členů rodiny. Jakmile jednou tento čas stanovíte, důsledně ho dodržujte. Dítě bude jasně vědět, že „v osm hodin se chodí spát“. O tomto pravidle by se nemělo diskutovat ani ho každý večer znovu rozebírat. To samozřejmě neznamená, že by se mělo dodržovat za každou cenu a že byste nemohli zohlednit výjimečné situace, jako jsou prázdniny nebo návštěva.
• Vytvořte si nějaký rutinní model, jak budete dítě ukládat do postýlky. Jakmile začnete, snažte se ho nepřerušovat, dokud ho nedokončíte. Děti mají rády, když vědí, co bude následovat. Takový rutinní model může začínat například hodinu před spaním a koupáním a oblečením do pyžama, pokračovat večeří a vyvrcholit samotným rituálem před spaním. Dítě bude přesně vědět, kdy ho uložíte do postýlky. Až si dojde na toaletu a vy mu přečtete pohádku, pomazlíte se s ním a maminka mu dá poslední pusu na dobrou noc.
• Půlhodinu před spaním věnujte klidným činnostem, aby se dítě uvolnilo a naladilo se na spánek. Bitva s plyšáky nebo jakékoli jiné činnosti, které dítě rozruší, tomu ani v nejmenším nenapomáhají. Naopak vhodným prostředkem je například klidná hudba, písničky nebo ukolébavky, které dítěti už potmě zabroukáte.
• Vyjděte dítěti vstříc, ale měli byste umět také říci dost, pokud přání dítěte neberou konce. Ještě jednu pohádku, jenom jednu, prosím, prosím. A já chci ještě jednu pusinku. V takovou chvíli je dobré odpovědět: „Dobře, ale bude opravdu poslední, potom tě nechám samotného a už se nebudu vracet.“ Můžete na to dítě připravit také předem: „Přečtu ti dvě pohádky a potom půjdeš spát.“ Nebo: „Až bude na hodinách velká ručička na trojce, odejdu a nechám tě spinkat.“ .
• Pokud se problémy se spánkem spíše prohlubují, je potřeba přijít na to proč.
• Prožívá dítě nějaké obavy, o kterých si netroufá s vámi mluvit? Ujistěte ho, že jste doma nablízku, a pomozte mu bránit se strachu. Nezakazujte mu, aby mělo přes noc rozsvícenou malou lampičku, aby si nechalo otevřené dveře do pokoje nebo mělo v postýlce všech svých dvanáct plyšáčků.