Re: Usínání s maminkou

Tak u nás je to podobně, po šesté večeře, koupelna (s oběma dítkama najednou). Pak zalezem do pokojíčku-ložnice (máme 2+1), malou obleču, starší se obleče sam, pak se zajde vyčurat, dám mu napít a pak si lehne do postýlky a čte si knížku, já si sednu vedle něj, nakojím malou a uložím ji do její postýlky, ta většinou usíná okamžitě a když ne, tak jí chvíli držím přišpendlenou k podložce(nemá ráda uspávání v náruči a u prsu), dokud neusne. Někdy se stane, že ten starší vytuhne u knížky, když malá hnedka nespí a když ne, tak si zalezu k němu do postýlky a čteme (docela dlouho, někdy i hodinku), pak "sfouknu" lampičku a povídáme si, kluk vždycky začíná otázkou: maminko, kde jsme byli?..takže ještě probereme celý den a pak už se jde spát. Vtěšinou to končí tak, že mě mrňous hladí, oblímá a ještě před usnutím povídá: maminko mám tě rád nebo maminko jsme kamarádi a včera na mě vybalil maminko, ty jsi můj miláček

Mám tyle večery moc ráda, samo, někdy mě to štve, že to trvá dlouho, někdy dělám, že uspávám malou a nechám ho číst si knížku dokud neusne sám. Ale většinou usínám s ním, podle mě není nad to ležet u dítěte, když usíná, být mu blízko, dívat se na něj, hladit ho a tak, ten čas uteče jak voda, takže si tu blízkost vychutnávám.

..ráno sice vstávají brzo, ale to se nasáčkujou k nám do postele, zase čteme hrajeme si a tak. Pro mě je tohle schéma přijatelnější, že mám celý večer pro sebe, můžu pracovat, věnovat se s vým koníčkům, odpočinu si tak od dětí a ráno jsem na ně zase natěšená.