Rodila jsem dvakrát spontálně, v porodnici. Pominu teď nedostatky a zvěrstva jako nutnost natáčet monitor a některé protivné sestry, které mě obtěžovaly a jedna dokonce považovala za hrozně důležité, abych jí závěrem druhé doby porodní mezi silnými kontrakcemi prozradila jména pro dítě. No, nedostala ze mě ani slovo. Takže když pomonu tenhle diskomfort a zamyslím se nad samotným porodem, který v obou případech byl dost rychlý a bez komplikací, mohu skutečně ten stav ihned po porození dítěte, tu ohromnou euforii a čtěstí, přirovnat k orgasmu. Dokonce bych řekla, že to bylo lepší než orgasmus, tou jedinečností, tím, že je to jen párkrát za život. Proto jsem taky ráda, že byl manžel se mnou a ta euforie byla společná.
Předchozí