Před porodem jsem navštěvovala 2 porodní kurzy, shlédla porod na videu minimálně 15x ve všech možných polohách i místech, vyslechla si desítky "porodních příběhů" od kamarádek, navštívila několik porodnic, abych se mohla dle svého nejlepšího vědomí rozhodnout, jakou cestou a kde přivedu na svět svoje dítě. A nakonec jsem se rozhodla pro císařský řez. Dost lidí moje rozhodnutí nechápalo, někteří mě rovnou odsoudili, aniž si vyslechli moje důvody, ale vůbec toho nelituji, ani si nepřipadám zbabělá. "Orgasmus" jsem sice bezprostředně po porodu nezažila, ale přesto to byl pro mě pocit nekonečného štěstí a radosti, když jsem poprvé mohla držet v rukou svoje dítě. Ovšem s orgasmem to rozhodně nemělo nic společného.
Nedávno rodila moje dost blízká kamarádka, porod jí 3 dny vyvolávali, trpěla jak zvíře a teprve po té, co jim zkolabovala bolestí a vyčerpáním po 30 hodinách kontrakcí, přistoupili k císařskému řezu. Nakonec jí sdělili, že přirozenou cestou stejně není schopná porodit, jelikož má vadu na čípku. Před porodem byla sebejistá, neměla nejmenší pochybnosti o tom, že by porod přirozenou cestou nezvládla. Od té doby od ní slyším na toto téma jen jedinou větu: "Přirozený porod nikdy víc." To mě opět jen utvrdilo v tom, že moje volba byla správná. Nehledě na to, že znám několik lidí, kteří se při spontánním porodu přidusili a jsou postižení. Pominu-li všechna tato rizika, stejně nevidím na přirozeném porodu nic "orgastického". Ale co člověk, to jiný názor, každá vnímáme porod jinak. Pro mě je nejdůležitější výsledek a tím je zdravé dítě.
Předchozí