Přidat názor k článku Porod jako orgasmus

Já se na první porod netěšila, protože jsem se strašně ale strašně moc bála, úplně hrozně, pak jsem se bála i druhého, jen o trochu míň, a teprve na třetí, kdy jsem si našla dulu a porodní asistentku a naplánovala porod doma, jsem se konečně těšila. Je to 3 měsíce. Byla to, jak psal někdo výše, děsná dřina, myslela jsem, že u toho vypustím duši, ne bolestí, ale tou fyzickou námahou, kterou jsem na porození syna vynaložila, prožívala jsem to na maximum, a výsledek - totální euforie, štěstí, spokojenost, zvládla jsem to, dokázala jsem to, umím porodit dítě, povedlo se to. Ne, už to nechci opakovat, ale jsem ráda, že jsem to mohla prožít.