Každý film je udělaný proto, aby si z něho divák odnesl nějaký pocit, myšlenku... Záměrně dokáže vyvolat slzy, smích, mrazení v zádech. Stejně je to i s videem o porodech. Jsou zde vypíchnuta ta dojímavá místa, která vyvolávají pocit, že přesně tohle chci zažít, je to nádhera, chce se mi plakat.Realita je bohužel jiná. Žena se ocitá na prahu svých fyzických i psychických možností. Spousta situací, které nezná, neví, co bude dál, jak dlouho to potrvá. Jak již bylo napsáno. Dříve žena porodila oddělena od své tlupy,v naprosté izolaci, kdy nikdo neviděl její bolest. Při porodu se žena ocitá v jiném světě, kterému ostatní nemohou porozumět. Přílišné zásahy okolí mohou jeho průběh narušit. K porodu nepatří kamera, povykující babička a sourozenci. Je to jako s orgasmem. Ten také nevystavujeme před své okolí. Je to velice intimní záležitost, která patří "pod peřinu". Stejně jako narození nového člověka. I to si žádá intimitu a hlavně teplou náruč vyčerpané, ale šťasté matky...
Předchozí