... jako Ty. Přesne jak popisuješ, měla jsem pohodvé těhotenství a pocit že to zvládnu, důvěru že mé tělo si řekne co a jak, a že vše proběhne přirozeně. Proto jsem taky chtěla rodit v tedy ještě existujícím CAPU, kam jsme i jeli. A pak - odteklá voda a nepostupující porod, otevírání šlo pomalu a pak se zaseklo úplně... Respektovali mé přání pokud možno nezasahovat, ale po odteklé vodě, víc jak 30 hodinách a zhoršujících se infekčních parametrech navrhli SC a já jsem cítila úlevu že to skončí, a zároveň i trochu pocit "selhání"...
Druhý porod dva roky na to byl "normální", tedy vaginální - jsem ráda že jsem měla možnost to zkusit a "dokázat" - , ale také zdlouhavý, bolesti jsem snášela špatne, hrozilo zase zastavení, nakonec s epidurálem jsem si aspoň trochu odpočinula a šlo to. Ale malý měl pak ještě zdravotní komplikace, kvůli kterým musel na JIP (streptokoková infekce která ho i přes ATB léčbu nakazila).
Vše dobře dopadlo, ale já si od té doby jaksi myslím, že prostě ne všechny ženy jsou "přirozeně nadané" rodit - moje silná stránka to teda asi není. Ale zato mi zase jdou jiné věci
!
Přemýšlela jsem i o tom, zda by to v domácích podmínkách evtl. proběhlo líp - nemocnice totiž zrovna nemusím! Možná v zemi kde by domácí porody a porody v porodním domě byly legální a u zdravých žen bežné - ale kdo ví? Na taková hypotetickáů "co kdyby" se nedá odpovědět...