chtěla bych říct,že já osobně jsem byla ráda,že jsem v péči odborníků.Poprvé,když jsem rodila,tak jsem byla mladinká a hlavně ten strach jaké to bude,co kdyby se něco stalo.Byla to větší jistota,kdyby náhodou.Nakonec jsem rodina 16.hodin,ale tohle si opravdu nedovedu představit někde doma.Neměla jsem žádné utišující prostředky,protože nejdřív bylo brzy,pak nebylo miminko úplně v pohodě,aby k epid. došlo,a pak už to nemělo cenu.Miminko se narodilo s nástřihem,a nebýt toho,že mi ho pomohli vytlačit s kočením na břicho,protože už jsem opravdu nemohla,tak bych ho v sobě měla asi ještě dnes.Druhého syna jsem rodila poněkud v kratší době,zase bez utěšujících léků,ale bohužel,kvůli rozpadající se plodové vodě,které se nepil a přiotrávil,je postižený.Hned po narození ho museli dlouho odsávat,i resustitovat...V mém případě si porod v domácím prostředí neumím představit.Kdybych měla mít ještě jedno dítě,zase bych to řešila porodnicí.Pro svůj klid.Bohužel u mladšího syna do poslední doby stejně nikdo nevěděl k čemu dojde...a v jakém rozsahu...kdyby se ho rozhodla porodit doma nežil by vůbec.
Jinak co se týká toho orgasmu,nemyslím si,že porod je jako on,ale pocit štěstí,když držíte v náruši své dítě,je srovnatelný s pocitek,který je po orgasmu.
Předchozí