Přidat názor k článku Porod jako orgasmus

Já kamenem nehodím, chápu Tě. Mám za sebou oba typy porodu - i když ani jeden doma, oba ve stejné porodnici. První byl před 17 lety: jen a jen stres, peskování arogantního personálu, klistýr, bolestivé a zcela zbytečné "přeholení" břitvou, pak hodiny samoty na sále v bolestech, kdy se mě třikrát přišly sestry zeptat na jméno dítěte (s tónem v hlase, že jsem se asi zbláznila, když chci dát dceři jméno, které ještě neslyšely), pak další stres, povely, nastřižení, zašití, dalších několik hodin na sále s pískem na břiše, kdy Johanku odnesli aniž bych ji viděla a pak dalších několik dní stresů na novorozeneckém oddělení, kojení na povel atd. Bylo mi jednadvacet a za těch předchozích 21 let jsem toho nenabrečela tolik jako tehdy za týden v porodnici.
O třináct let pozdějí (2004) se mi narodil syn ve stejné porodnici a všecko bylo naprosto jinak! Klid od přijetí do propuštění, žádné zbytečné procedúry, ani to děsné nastřižení, manžel byl neustále se mnou při porodu i následující tři dny na pokoji, po 74 hodinách jsem si odnášela domů zdravého syna, byla jsem fit na těle a duševně naprosto vyrovnaná. Ta chvilka v poloze "na zádech s nohama vzhůru" se hned zapomene, myslím, že jsou důležitější věci a to je POCIT, že neobtěžujete, že tam ti lidé jsou pro vás, ujistí, že bude vše v pořádku, postarají se...
Je mi líto všech maminek, které musejí i dneska prožívat v porodnici ponižování jako já před 17 lety nebo moje mamka před 38. Ale není to místem porodu, je to v těch LIDECH. A i z NORMÁLNÍ porodnice si lze odnášet příjemné pocity