Zažila jsem dva porody, řekla bych, že nebyly ani hrozné ani lehké, tak normální. Žádné komplikace, bohužel před více než 30 lety v porodnici, kde jsem byla hodiny a hodiny sama, o nějaké účasti manžela u porodu samozřejmě ani zdání. To myslím určitě působilo špatně na psychiku. Naštěstí jsem byla hodně mladá, 21 a 22 let, čili ještě zdravá, odolná vůči bolesti. Myslím si, že jsou nejrůznější druhy porodů, že nelze srovnávat, taky má každá jiný práh bolesti. Při představě křížových bolestí a porodů koncem pánevním si říkám, že jsem měla porody ještě lehké, i když při prvním jsem měla bolesti bez přestání po dvou minutách přesně 6 hodin,v půl druhé v noci mě probudilo prasknutí vody a od té doby se bolesti v těchto intervalech až do porodu v půl osmé ráno nezastavily. Byly ženy, které přijely do porodnice - a během patnácti minut dítě na světě..Moje dcera rodila 20 hodin, podruhé jela rodit do Vrchlabí - a protože tam zrovna byl hrozný nával, nevyzkoušela ani vanu, ale druhý porod byl mnohem rychlejší a snazší, ani ne tak díky tomu, že nerodila v Podolí jako poprvé, ale prostě byla by nejspíš porodila i sama doma. Ovšem to se dopředu absolutně neodhadne. Je to naprosto různé a nelze nikoho kritizovat, že přehání líčení bolesti nebo málo vydrží apod. Každý člověk cítí bolesti trochu jinak a každý porod je trochu jiný. Hodně samozřejmě hraje psychika, to se snad proti dřívějšku dost zlepšilo - přístup personálu, přítomnost otce či někoho blízkého dle přání rodičky, to určitě hodně pomůže, to jsem bohužel neměla možnost vyzkoušet.
Předchozí