Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Škola v přímém přenosu

Mám dvě děti na osmiletém gymnáziu. Kluk je na "vyšším" - žákovskou knížku nemají, třídní schůzky nejsou - jen vyžádané konzultace, na můj občasný dotaz: "Co škola?" odpovídá, že v pohodě. Je zodpovědný, stihačku nedělám, překvapení na konci pololetí se nekoná. Navíc mu bude 18 a musí podepsat listinu, opravňující vyučující informovat rodiče...
Dcera sice ještě žákovskou má, ale známek je v ní tak třetina, občas sama neví, jak si stojí, ale žádná překvapení se také nekonají. O průběhu školního roku nás informuje sama.

Proč ale píšu? Na záladní škole, odkud vyšli, mají počítačový informační systém. Je v něm vše: známky v jednotlivých předmětech, poznámky, pochvaly, vzkazy rodičům, třídní důtky... Rodič se kdykoliv zastaví ve škole, na chodbě u šaten je počítač, zadá rodné číslo dítěte a heslo a může se divit nebo kochat ... Uvažuje se, že informace budou přístupné i po internetu.
Tohle mi zpočátku trochu chybělo, než mi došlo, že za školní prospěch jsou zodpovědné opravdu samotné děti - já jim mohu jen pomoci, poradit, vysvětlit, když požádají, případně zkontrolovat, ale učit se musí ony.
A rodiče, který se o své dítě zajímá celý rok stejně nic moc výrazně překvapit nemůže. Nemělo by.