Já s epřidávám k těm, co přirovnání z článku moc nechápou, ale věřím, že se to některým maminkám poštěstí.
Trochu sjem pročwetla diskusi a pokud můžu - já měla porod vyvolávaný po 14 dnech v nemocnici (vysoký tlak). Po vyvolání tále nic, tak znova, pak kontrkce cca od 1 v noci + prasklá voda, zrychlovaly se, pokračovaly do 9:30 následujícího dne, kdy jsem už prý měla jít po x-vyšetřeních rodit spontánně...bohužel na sále mi ejště přes medikaci vylítl tlk a i když malá sestupovala porodními cestami, musela jsme na císaře - naštěstí alepsoň s epiurálem (ale bylo to tak tak...). Nakonec se ukázalo, že sjem byl ohrožená já i malá + ještě měla pupeční šňůru kolem krku. jsme tedy šťastná za císaře.
Ohledně připravenosti na porod - upřímně řečeno, vždycky jsme měla z porodu trochu strach a tvrzení, že s přicházejícím termínem to přejde bohužel nemůžu souhlasit - možná je to tou hospitalizací v nemocnici, nevím. Ale i přes bolesti a vše kolem, i to, že sjem na hekárně před manželem a sestrami prohlašovala, že už "nikdy víc", stejně bych do toho šla znovu - prostě ta bolest za ten malý uzlíček prostě stojí!
A ještě k monitorování - někdo psal, že neví, k čemu atd... - taky mi to lezlo na nervy - dělali mi ho min. 3x denně. ALe pak mi jedna hodná doktorka vysvětlila, oč kráčí - že v mém případě musí miminko hlídat kvůli tlaku - pokud by tlak stoupl rychleji o hodně, mohla by se odloučit placenta...a pak...raději nedomýšlet.
Předchozí