Mili, to je pravda. V jiné diskusi jsem psala, že lékař musí spolupracovat s matkou nebo s otcem. Jen oni si všimnou něčeho neobvyklého na svém dítěti a na to upozorní lékaře. Ten by to měl brát v potaz. Je pravda, že ignorování všeho (znám tvůj příběh skoro jako každý) je šílený druh arogance. Mám zkušenost jen s jedním hooodně arogantním doktorem (zatím), ale je pravdou, že ten bral všechny moje námitky v potaz a zkoumal. Přemýšlím, jestli se to někdy u nás zlepší. I když je pravda, že v nemocnici a pak porodnici byly všechny sestřičky příjemné, to si myslím, že se zlepšilo. Ale takové poznámky "paní nehte to na nás, my jsme lékaři" (když mi vysadili léky, které se musí vysazovat pozvolna), asi budeme slýchat dlouho.
Předchozí