Přidat názor k článku Spojené nádoby

Skutečně se ve všech učebnicích pro zdravotníky píše o psychickém pohodlí pacienta? Tomu se mi nechce věřit. Někteří zdravotníci (spíše sestry a nižší personál, lékařů se to podle mých zkušeností týká minimálně) prokazatelně museli studovat z učebnic, kde o něčem takovém nepadlo ani slovo.
Všechny možné těžkosti na straně zdravotníků jsem schopna lidsky pochopit i tolerovat, ale absenci prosté slušnostia a zdvořilého, uctivého chování nikoliv. A to je podle mého názoru to, z čeho pramení nejvíce problémů. Zaměstnanec banky by si jistě nedovolil na nás bez pozdravu neomaleně houknout, chová se uctivě, ať už si o nás myslí cokoliv, ať už za ním jdeme s jakýmkoliv požadavkem, jelikož jsme klienti. Proč si to dovolí zdravotní sestra? U ní jsme přeci také klienti a navíc nám u ní jde obvykle o víc, než "jen" o peníze (a nejsme tudíž ani v nejlepším psychickém rozpoložení). Můj tatínek mi vždycky kladl na srdce - dá se říct cokoliv, ale slušně !
Tím nezpochybňuji, že jistě i pacienti se mnohdy chovají hrozně. Vím, že práce s lidmi je náročná. Souhlasím i s tím, že je potřeba přehodnotit postoj lidí k péči o zdraví a k nárokům na zdravotnickou péči. To je bez debat. Ale nic z toho zdravotníky neopravňuje k nezdvořilému a necitlivému chování, se kterým se bohužel stále lze setkat. Znehodnocují tím pak i kvalitně odváděnou práci svých kolegů.