Přidat názor k článku Spojené nádoby

Maceško, já si uvědomuji složitost toho všeho i svou zaujatost způsobenou mojí zkušeností. Vlastně po téhle zkušenosti ani nechci, aby byli všichni lékaři dokonale vlídní, usměvaví, překousnu klidně i nějakou tu nevrlost. Chtěla jsem jen, aby ji nenechali odejít domů bez toho, že by pořádně prozkoumali příčinu jejího stavu, když nyní vím, že stačilo udělat kontrolu likvoru, aby se zjistilo, že se jedná o neuroinfekci. Možná se pletu v motivech těch lékařů, snažím se to pochopit, proč to neudělali. My jsem nepřišli, že malá má rýmu, kašel a teplotu, přinesli jsme k lékaři dítě, které se nedokázalo postavit, v sedě se opíralo o ruce a i tak bylo nestabilní, plakalo a 3x během chvíle pozvracelo doktorovi ambulanci. Je pravda, že v Chebu už v takovém stavu nebyla, tak jsme jim to všechno popisovali. Vím, že si psala, že to nejspíš opravdu byla chyba, ale pořád to nedokážu pochopit, proč se stala. Primář toho dětského v Chebu je můj známý, je to hodný člověk, křesťan, nemyslím si, že je běžně a trvale arogantní člověk, snad je to v nějakém celkově špatném přístupu aspoň v případě naší malé.
Taky si myslím, že ta nutnost jednat tvrdě a nátlakově je spíš o chorobnosti mezilidských vztahů a nejde jen o zdravotnictví. Já se to ale stejně už nikdy nenaučím, to už je mi jasné a vlastně ani nechci, jen si někdy vyčítám, že jsem nedokázala prosadit pro svojí holčičku péči, jakou potřebovala a děsím se toho, že bych se dostala do podobné situace a cítila ten tlak, jak musím být tvrdá.