No, já nevím, já jsem celkem spokojený pacient a nejsem lékař, takže nemám většinou potřebu o tom moc diskutovat, ale s tím vyhořením...
1. Lékařů je málo, mají hodně služeb atd. viz článek
-> 2. To a taky že je to práce s lidmi, může být důvod vyhoření. Třeba nemají možnost myslet na sebe, protože je lékařů málo.
--> 3. Dojde k vyhoření. Protože nezůstali empatičtí (nevím, jestli to lze při tom vytížení), měli by odejít ze zdravotnictví.
---> 4. Lékařů bude tedy ještě míň, budou ještě víc unavení, méně empatičtí a budou muset ze zdravotnictví odejít.
----> 5. Vrátíme se k babkám kořenářkám, ty určitě empatické byly.
Berte to lehce s nadsázkou.
Přirovnání k učitelkám: vám se nikdy nestalo, že jste si řekli: jak ženská s takovou povahou, může dělat učitelku? A dělá.
A nakonec: občas se mi stane, že se nepotkám s přístupem, jaký bych čekala. Ale vždy znovu si říkám: nechtěla bych to dělat, ty služby, tu zodpovědnost. Doktor se musí stále rozhodovat sám za sebe. Já bych tuhle zodpovědnost nechtěla.
Indiáni říkají: Člověka nepoznáš, pokud měsíc nechodíš v jeho mokasínách.
Maceško, článek se mi líbil, zase jsme mohli trošku víc nakouknout na druhou stranu.