Přidat názor k článku Spojené nádoby

Maceško děkuju, takovýhle krásný článek bych opravdu nenapsala, ani bych asi nedokázala být tak milá na všechny své pacienty a jejich rodiče.
Jsem vděčná za všechny rodiče, kteří přijdou ke mně do ordinace a jsou aspoň trochu v obraze o nemoci svého dítěte. Tím v obraze mi stačí, že ví jakou mělo dítě teplotu, že na ní něco podali, kolikrát zvracelo, průjmovalo apod. Bohužel opakovaně se setkávám s rodiči, kteří mi na každou takovou otázku odpoví nevím, jak to mám vědět, do záchoda jsem nekoukal (u batolete či předškoláka), teplotu jsem neměřil (ev. měřila babička a ta mi neřekla kolik), léky jsem žádné nedal (proč, od toho jste tu vy) apod. Sanžím se opravdu udržet pro každého dalšího úsměv na rtech, ale když se takoví rodiče nahromadí (ne děti, ty za rodiče a svou nemoc nemůžou), tak mi opravdu dochází síly. V noci jsem opakovaně ošetřovala dítě s klíštětem (rodiče ve tři v noci si všimli, že má dítě klíště a štítí se ho), ev. to není klíště, ale piha (která tam je léta), rodič si však usmyslel, že je to klíště, tuhle jsem z čela smetla kousek nitě (dle matky ta nit má nožičky a je to nějaký hmyz - asi klíště...) Pak ti nemocní opravdu musí čekat a doufat, že mi ještě i pro ně zbyde úsměv (profesionalitu - tj. vyšetření, diagnóza, vysvětlení se snažím vždy i u blbostí), ale úsměv a vlídné slovo občas opravdu už nezvldádám.