Maceško, to je hezké, co Mili píšeš. Ale i kdybychom připustili, že všechna pochybení v diagnoze která u Milenky nastala nebyla způsobená podceňováním ani arogancí (čemuž nevěřím), stále tady zůstává fakt, že ji nepustili k vyděšenému ani ne dvouletému dítěti na jipku víc jak čtvrt hodiny denně, že lékaři opakovaně prováděli lumbálku na řvoucím dítěti, bez analgosedace, nebo bez toho, aby počkali až zabere, s matkou vyhozenou na chodbě. Že po narození Tomíka, který musel být na jipce, neměla Mili k němu kdykoliv přístup ani coby k novorozeněti... To nejsou chyby způsobené nevyspáním a nedostatkem personálu, to jsou systémová selhání, pro mne lidsky nepochopitelná. A co skutečnost, že je dodnes obrovská část lékařů přesvědčena, že vrátit soudním příkazem zcela zdravé novorozeně ambulantně narozené v Hořovicích zpět do porodnice bylo to nejlepší co se dalo udělat. Teda nevím, jestli tento případ je vhodný tady uvádět, protože v porovnání s tím, co se dělo Mili je to jenom taková legrace