díky za krásný článek. Jsem moc ráda, že jsi ho napsala. Třeba to někomu otevře oči, obávám se ale, že některé lidi nepřesvědčí nic, ani je nic nedonutí k přemýšlení.
Víš, nejsem z oboru, ale učím se zrovna na velkou zkoušku, něco jako vy máte atestace. Učím se a už asi tisíckrát mě napadlo, že i když já potom v práci něco spletu, bude to průšvih, veliký, půjde o velké peníze, ale když se splete lékař, může jít o život.
Už jen to vědomí odpovědnosti pro vás musí být hrozně vysilující, ale zároveň musí být pro vás nesmírně obohacující a "nabíjející", když život někomu zachráníte.
Tím vším chci říct, že si práce doktorů nesmírně vážím, že se v nich snažím především vidět také lidi a že se snažím být vstřícným a empatickým rodičem nebo pacientem. Něco takového, o čem jsi psala na konci článku. Jenom tak, myslím, budeme spokojeni i pacient i lékař a pomůže nám to společně dojít ke zdárnému cíli.
Přeju ti, ať jsi ve svém povolání/poslání hodně spokojená.
Předchozí