Bedunko, já jsem diagnostik, proto se především snažím zamýšlet nad tím, proč unikla Milenka správné diagnóze. To je to, co můžu ve své práci zúročit (omlouvám se, že to píšu takto lapidárně). Všechno ostatní, co se dělo - předtím i potom - jsem dosud nijak nekomentovala. Je mi stydno za to, že se takovéto věci dějí, a opravdu se snažím, aby na našem pracovišti bylo vše jiné. Více nemůžu.
I naše pracoviště má nedostatek pracovníků, chápeš. A i u nás jsou tací, kteří nemají povahové vlastnosti takové, jaké bych si přála. Proto s nimi musím o to víc pracovat, a je to velmi těžké, věř mi.
K tomu, co někteří píšou o svých špatných zkušenostech: vlastnosti zdravotníků se budou jen velmi málo lišit od obecných vlastností jiných lidí (statistiku jsem nedělala, ani nečetla). Těžko lze očekávat, že v populaci, kde jsou lidé velmi rozmanití, se ve zdravotnictví najdou jen ti s dobrými a pozitivními vlastnostmi. K tomu přistupuje stres a vše to, o čem jsem psala (nejen já). Nemůžete tedy čekat, že právě mezi zdravotníky to bude jiné než dejme tomu mezi úředníky. Všechno, co jsem napsala, jsem nepsala kvůli tomu, aby bylo lépe lékařům, ale pacientům (i když jsou to spojené nádoby, zdravotníci to vše podstupují právě kvůli pacientům).
Nejde o to, abychom si společně odhlasovali, jestli je horší práce horníka nebo lékaře. Jde o zastupitelnost. Jsou povolání, která jsou zastupitelná snadněji, a ta, která se zastupují velmi těžko. Dnes i zdravotní sestra musí mít bakalářské studium. Než je z absolventa lékařské fakulty plnohodnotný lékař, trvá to dalších šest let, v některých oborech i déle. Jejich zastupitelnost je proto v systému poskytování zdravotní péče velmi nízká.
Jestliže někdo říká, že ho to nezajímá, neznamená to, že se ho to netýká. Vše totiž souvisí se vším. Jestliže se nebudeme snažit si vzájemně porozumět, doplatí na to především nemocní.
Předchozí