Přidat názor k článku Spojené nádoby

Drahá Mili, již dlouho Vám chci napsat, že jste svým příběhem, svojí osvětou a svými pochybami zřejmě zachránila jeden dětský život. Moje kamarádka má dvouletého chlapečka, adoptovaného, protože mají nevyléčitelně nemocnou dcerku a druhé dítě, jež čekali bylo taktéž postižené, rozhodli se s bolestným srdcem i svědomím jej nedonosit. Před 3 měsíci jim chlapeček začal omdlévat, ztrácet vědomí a modrat.... Po dvou záchvatech s ním jeli k dětské, ta jim napsala doporučení na neurologické vyšetření, které následovalo za 3 dny. Do té doby měl další 3 záchvaty. Na neurologii si malého prohlédli a kamarádce řekli, že je to v tomto věku normální jde o jakýsi syndrom (nevím přesně, nechci uvádět nepravdivé informace, jakože se dítě vzteká až upadá do bezvědomí) a s tím je poslala domů. Večer mi kamarádka zoufalá volala, že neví co má dělat a na koho se obrátit. Řekla jsem ji o Vás a Vašem příběhu a doporučila ji, aby se nenechala odbít, pokud se ji na Kristiánkovi něco nezdá. Pětiminutové vyšetření lékařky, která pacienta vůbec nezná, nemůže uzavírat něčí zdravotní problémy. Druhý den ráno jela s malým na Dětskou kliniku s tím, že neodejde, dokud ho celého nevyšetří. Po obědě mi volala, že jsou na dětské JIP a malý dostává jednu krevní transfůzi za druhou, byl velmi velmi anemický až to srdíčko přestávalo zvládat. Měli podezření na leukemii, což se nakonec nepotvrdilo, jeho tělíčko se "jen" setkalo s virem mononukleozy a vytvářelo si naň protilátky. Drahá Mili, díky za Vaše články, za Vaše vzpomínky, díky za Vás a Milenku díky za život našeho malého kamaráda