Maceško,
sice tě neznám (na Rodinku chodím už jen výjimečně), ale výstižněji bych to napsat nemohla.
Chci jen reagovat na "stížnosti" na neochotu lékařů poskytovat informace. Někdy je to hodně těžké posuzovat - sama strávím s každým novým pacientem, kterého přijímám k léčbě (pracuju na onkologii) minimálně 15 minut vysvětlováním, jakou léčbu mu navrhuji, jak působí, jak dlouho bude trvat, jaké může očekávat nežádoucí účinky a jaké (a jestli vůbec jsou) jsou alternativy (seznámení s diagnózou je samozřejmostí). Mnohokrát se mi stalo, že mi pak dotyčný druhý den tvrdil, že jsem mu NIC neřekla, že o NIČEM neví.. Nebo přiběhnou rozlícení příbuzní (pokud je pacient starší), že chudák tatínek/maminka/.. atd. nic neví, proč jsme mu nic neřekli, jak to, že nám něco podepsal, když jsme mu nic neřekli. :-( Chápu, že pacient je ve stresu, má zdravotní potíže, šok z diagnózy a další vlivy, ale právě takto mohou vznikat některá nedorozumění.
I já pracuju ve zdravotnictví ráda, nedovedu si představit jiné povolání, ale někdy je to VELMI vyčerpávající.
Předchozí