Přidat názor k článku Spojené nádoby

Pořizování záznamů rozhovoru pacienta s lékařem vidím jako dost ošemetnou záležitost. Pacient si tento záznam odnese domů - a co když ho ztratí? Co když se dostane do nepovolaných rukou? Kdo potom ponese odpovědnost za "únik" důvěrných informací? Pacient? Náš právní řád s tímto myslím nijak nepočítá - a za sebe osobně mohu říct, že bych na toto jako lékař nikdy nepřistoupila (bez právního ošetření).
Co bych uvítala, je podpis informovaného souhlasu po pečlivém rozvážení. I tady ale narážím na realitu. Pacient je zdaleka (což je relativní - pro někoho je i 10 km vzdálená vesnice daleko), má zdravotní potíže, "je špatné počasí" (trocha ironie - ale z praxe ), prostě nebude chtít opakovat pro něj "zbytečnou" návštěvu. U nás to praktikujeme tak, že pokud pacient chce, dostává kopii informovaného souhlasu (většina jich NECHCE). Jen minimum si jich chce souhlas nebo nesouhlas promyslet, pokud ano, jsou to až na výjimky mladší pacienti. U těch starších převládá postoj "lékař ví, co má dělat, já nechci o ničem rozhodovat, vy jste tady od toho, abyste mě uzdravili".
Informovaný souhlas naštěstí není nějaký definitivní "rozsudek" (teď souhlasím a musím proto už provždy souhlasit), vždy je možnost i v průběhu léčby si svůj souhlas rozmyslet. (snad kromě operačních oborů - řešit něco když jsem uspaný, to už asi nejde )

Další otázka je, jak opakované pohovory zajistit. Snad by to šlo, být to v ČR jako např. ve Francii, kde má lékař na univerzitní klinice (stejný obor jako já) denně na ambulanci 5-6 pacientů. Na našem pracovišti jich je okolo 20ti (nových) až 35 ("běžné kontroly"). Mnohdy bez sestry (je jich málo), což znamená, že na skutečně důležité věci, jako je rozhovor a vyšetření pacienta, zbývá ještě méně času. Je totiž zapotřebí otevřít dveře, vybrat objednávací kartičky od těch, co zrovna dorazili, navigovat pacienta, pomoct mu odložit si nebo ho obléct (samozřejmě ne vždy), objednat mu vyšetření, další kontrolu, pak mu vysvětlit, jak se dostane ven z budovy, kde jsou toalety, zavolat mu sanitku, do toho zvedat telefony, otvírat bušícím na dveře (v čekárně se mohlo udělat někomu špatně) .. atd. Opět systémová záležitost, kterou já ani pacienti nevyřešíme. Nebo možná ano? Nevím.