mi osobně běhá mráz po zádech, když někde slyším, že si někdo "načetl problematiku na internetu".
Netvrdím, že se máme o svůj zdravotní stav totálně nezajímat, ale internet????
Já osobně tvrdím: papír snese všechno - internet ještě víc. Jedna známá, poté, co její dvouletý syn dostal 40° horečky řekla, že k lékaři nepůjde, protože na internetu přečetla, že má dát čípek. A byla v klidu. Mi se dělalo špatně, už proto, že doktora má asi 10 minut od domu.
Stejně tak je mi nevolno, když slyším, jak má kamarádka (která má vážně nemocné dítě, budiž, má právo na jistou dávku nervozity) vypráví, jak musela "seřvat" doktora, protože se jí zase na 10000000% nevěnoval. Dítě nemělo stanovenou diagnozu, ona vždycky něco našla na internetu a požadovala, aby doktor OKAMŽITĚ poslal zdravotní dokumentaci do kliniky někde v Guatemale, protože tam měli podobný případ a tam jí dítě určitě vyléčí, zatímco onen lékař, který o ně pečuje už 3 roky se jen fláká, protože tuhle informaci si už měl dávno sám najít a urychleně jednat.
Když si představím, kolik takových pacientů lékař musí denně ošetřit (a kolik z nich má opravdový nárok (???) na hysterické chování), tak si říkám, že to není povolání, ale doslova řehole.
Nikomu z nás by se nelíbilo, kdyby si na nás kdekdo otevíral hubu, nadával, urážel...
Předchozí