Mám čerstvou dnešní zkušenost a ještě teď nad tím přemýšlím. Doktorka si mě objedná na 9.00 hodin. Jdu včas, přede mnou čekají dva lidé. Je 9.15 a nic se neděje. Zato u nás doma jo - mám tam nemocné dva prcky. Tady je ovšem času dost. V 9.20 přichází pomalými kroky sestra, nese si rohlíky a jablko. Začínám znervózňovat, představuju si, jak doma válčí babička se dvěma ubrečenci a nudlema u nosu. A stále se nic neděje. V 9.30 jdu konečně dovnitř. Vyšetření je naštěstí velmi rychlé - tlak, váha a pár otázek. Nechápu, proč mě vlastně na tu 9. hodinu objednávala. Aby si mě prostě vychutnala nebo abych si uvědomila, že ona je prostě někdo?
Po mě šel na ředu stařík o dvou holích. Pracně se posadil na lavičku. Pak ho sestra zavolala se slovy "Tak pojďte!" Dědula se asi minutu zvedal a když se dobelhal ke dveřím, zabouchla je před ním. Tak tam zůstal viset na těch holích. A možná visí ještě teď....Něco prostě nechápu!