Taky souhlasím s článkem. Tady se spíš poslední dobou objevují články o superženách, co stíhají všechno, a podle mě to jednak nejde a navíc to ani nechápu, já když jsem měla děti malé, tak jsem si to prostě užívala a kariéra mě v té době vůbec nezajímala a udělala bych to znovu stejně. Vždyť těch pár let co jsou děti malé tak uteče, a kariéra se dá pěstovat kdykoli potom, třeba i v padesáti, ale ty děti si v padesáti už užívat nebudete - nanejvýš vnoučata, ale to už je o něčem jiném.
Jinak dávat děti do školky se nijak netluče s tím být s nimi doma. Dávala jsem starší dítě na dopoledne do školky, a když to později nešlo, všem to chybělo. Je to fakt rozdíl než dnes, kdy v práci končím nejdřív ve čtyři a pak mě čeká ten maraton s nákupy a domácností, než zavést dítě ne na půl sedmou ráno ale na devátou a pak po 12 si ho vyhráté spokojené naobědvané vyzvednout...Ono věnovat se mu láskyplně od rána do večera už u dětí nad tři roky není to pravé, taky potřebuje nové podněty a změnit prostředí, hrát si s dětmi, a naučit se být i bez maminky, to je taky hodně důležité...Jsem ráda, že jsou i ženy co to chápou stejně jako já, už jsem si tady mezi těmi včeličkami co neznají nikoho, kdo by kromě mateřské navíc ještě nepracoval na plný úvazek připadala tak trochu divně :-))
Jinak státnice z jazyků jsem si udělala ještě před dětmi, ale na mateřské jsem se k jazyku vracela formou konverzačních kurzů a samostudia. A v práci mě to taky někdy dost otravuje, hlavně to, že si program nemůžu přizpůsobit a sedím tu do večera ať je venku jakkoli hezky a na dotaz proč sem tedy chodím budu vymýšlet nějakou slušnou odpověď, i když většina lidí nejspíš tuší, proč to asi dělám...ale mít malé děti, nedělala bych to ani omylem, i když mě tato práce baví, jenže děti o moc víc...
Předchozí