Přidat názor k článku S dítětem v nemocnici

S Dětskou nemocnicí taky nemám nejlepší zkušenosti. Měla jsem velký štěstí, že s dcerkou, tenkrát měla 3 týdny, jsem mohla zůstat na oddělení i přes noc, z toho jsem byla neskutečně šťastná, protože vím, že maminky, co přišly po mě už takový štěstí neměly. Ale některý praktiky... na to se nedá nikdy zapomenout. Obzvlášť když přišla doktorka, neuroložka, pouhým pohledem na dcerku vyzkoumala, že je mentálně postižená, což mi i sdělila, dost drsným způsobem. Byl to nejhorší okamžik mýho života, i když mě ten okamžik taky něčemu naučil. Naštěstí se to potom nepotvrdilo. Když jsem se téměř složila, přišla jiná neuroložka a řekla, že to je holý nesmysl. Na pokoji jsme s maminkama trávily čas na tvrdých židlích, což taky není úplně nejšťastnější řešení. Snažily jsme se sestřičkám ulehčovat práci převlíkáním postýlek a péčí o dítě, ale někdy to vypadalo, že vyloženě zavazíme. Je to zase o lidech, né všichni byli špatní, někteří byli skvělí, těm dík, ale některý personál, hrůza děs. Plus ale bylo, že jsme my, mamky, mohly chodit na obědy do jídelny, což si myslím, že je výhoda. Obecně si ale myslím, že nemocnice v přístupu k matkám není na dobré úrovni a stále má co zlepšovat.