to je strašný..v Motole, ten den, kdy se malý vyspával z narkózy, přišla asi dvouletá holčička (stejně stará jako moje), máma musela odejít (vysvětlovala mi, že má ještě půlroční dvojčátka)...celou dobu plakala, byla k neutišení, zeptala sem se sester, jestli jí můžu pochovat..chovala sem jí možná dvě hodiny, holčička se uklidnila a usnula, když sem jí nesla na pokoj do její postýlky, přiběhla vrchní sestra a dítě mi vytrhla z ruky, že se nesmí chovat cizí děti, a že sem úchylná..takle necitlivě dítě probudit a ještě u toho ječet jak fůrie..další hodiny sem čekala, než se malej probere, neměla sem nic na práci a jen s despektem četla text na nástěnce o právech dětí a o tom, jak oddělení přivítá pomoc rodičů s jeho chodem (ha ha)..brečela ještě, když jsme večer odcházeli..
Předchozí