Taky se přidám ke kritice brněnské FN.
Syn se tam dostal na infekční odd., měl žloutenku - nikdo netuší, kde a jak k ní přišel, na svůj věk je až neskutečně čistotný. Musel tam být 14 dní, sestra mi prasprostě oznámila - maminko, teď se rozlučte, syna 2 týdny neuvidíte. Kluk (6) ještě nikdy nebyl na noc mimo domov, oznámili nám, že kvůli roznášení nákazy, jelikož nikdo z rodiny neměl protilátky, nás po celou dobu hospitalizace k němu nepustí. Stačila jsem mu akorát předat mobil. Malý byl na kapačkách, úplně sám na pokoji celých 14 dní, sestry mírně řečeno velmi velmi nevrlé, až na jednu světlou výjimku, chovaly se k němu jako ke kusu nábytku, profesionálně ale absolutně bez náznaků empatie. Kluk sice na pokoji měl TV, ale neuměl to ovládat ani mobil, nesměl vystupovat z postele, takže pořád zvonil na sestry, které mu pohrozily, že seberou zvonek, strašně se jich bál, dokonce se kvůli tomu i počůral. Když se mobil párkrát vypnul, kluk dostal hysterický záchvat - neumí ho ovládat, tudíž ani zapnout, neumí číst, nezná číslice, sestry odmítly ho zapnout. Museli jsme kvůli tomu volat lékaře. Ze strany personálu totální nezájem - maximálně - už nebul! Jsi přece velký! Každý si zvykne! (Na co jako, na nemocnici!?) Empatický přístup tam asi je cizí slovo. Syn celé noci prokřičel strachy a nikdo si toho ani nevšiml - vím to, jelikož telefon snad ani nepoložil, provolal mi asi 6000 min., což personál patřične zkritizoval Veškerá vyšetření bez jakýchkoliv vysvětlení, prostou sílou. Pak mne napadlo, že existují uklidňující léky i pro 6tileté, takže poslední týden v nemocnici noci jenom (!) proplakal, v ostatní době byl ztlumený a apatický. Mohla bych vyprávět hodně dlouho. Bylo to prostě hrůza ne jenom pro kluka, i pro mě.
Teď malý má parádní blok na lékaře, sestry a všechny cizí lidi, má noční můry - zdá se mu o nemocnici, budí se s křikem a ve svých 6 letech jakoby se vrátil do naprosté závislosti na matce, chce spát vedle mámy, nesnese pomýšlení na odloučení delší než pár hodin.
Chápu, že k dítěti s hepatitidou návštěvy nepovolují, i když existují přece speciální ochranné pomůcky. Slyšela jsem, že v Praze situace byla jiná. Ale jsem více než přesvědčená, že ženy, které nemají děti, by neměly pracovat na dětském odd.
Předchozí