Jíťo, i moje dcera byla sama v nemocnici a má na to krásné vzpomínky. Já (jak už jsem psala níž) jsem byla sama v nemocnici poprvé v 5 letech, zlí na mě nebyli, zlé vzpomínky nemám, ale dobré taky ne. Též můžu říct, že mě to nijak nepoznamenalo. Ale byla jsem trošku v šoku, protože sestry s námi (dětmi) tehdy nekomunikovaly. Já v tom věku byla zvyklá, že na mě lidé mluvili celými větami. Jenže sestra v nemocnici jen přišla, strčila mi teploměr a pronesla "změřit", pak přišla za chvíli a řekla "koupat". Když jsem u Katky viděla, jak doba porkočila, že sestřičky s dětmi i kreslí, když mají čas, že je pohladí a že dokonce dodržují i předspací rituály (aniž bychom se o tom s manželem zmínila), měla jsem doopravdy velkou radost.
Předchozí