Některé názory jsou podle mě tak extrémní, že mi to nedá a nabízím druhý extrém.
Obvykle to nemá nic společného se mnou a tím, jestli nechám dítě v nemocnici samotné nebo nenechám. Já jsem někde uprostřed obou extrémů a chovám se podle momentální situace. Netvrdím ani že bych nikdy dítě samotné nenechala, ani to že se bez mé přítomnosti pár dní obejde. Jde o tu konkrétní situaci, o to konkrétní dítě, o to konkrétní nemocniční oddělení, o tu konkrétní nemoc ...
Všeobecně mi vadí slova: nikdy, vždy, všichni, nikdo apod. Nedávají žádný prostor pro kompromisy.
To je důvod, proč se zapojuju do diskuze, někde tu něco takového zaznělo. Potom už jen dál rozvíjím svoje myšlenky a možné scénáře.
Předchozí