Mysdlím si, že na většině dětský oddělení nemocnic je to stejné jako u nás, za 24 let nepamatuji jediné odmítnutí přijetí doprovodu, jestli ze dvou a půl tisíce ročně přijatých dětí se čtyřikrát stane, že zrovna hned první den standardní péče nemohou být
spolu na pokioji, tak víc to jistě není, při potřebě péče intensivní na jednom pokoji být nemohou, ale přístup k dítku ne volný a poté, co IP skončí, tak jsou zase spolu na pokoji. Oddělení je otevřené, návštěvy bez omezení kdykoli, procházky v areálu možné (dle stavu dítka), kočárky pro malé nabízíme zdarma k použití. Do věku šesti let , to znamená mladší než sedm let, je pobyt hrazen ze zdrav. pojištění, u starších v případě nutnosti po schváleni RL ZP, jinak za přímou platbu, což je zbytečné, protože tu mohou být blízcí celý den - ale bez stravy a lůžka a větší děcka to většinou pochopí za pár hodin, že je to škoda peněz a že se jim za to může koupit něco jiného.
Vyjímečně někteří rodiče nemohou být ani s malým dáítětem, protože mají nějaké své potíže, pak může být jiný příbuzný, nebo se střídají na návštěvách, jak chtějí. Někdy přijmeme i matku s druhý, zdravým dítkem, aby byl možný doprovod. Nevidím žádný obecný problém.
Není pravda, že - jak tu kdosi psal - musí lékař napsat cosi, jen se každého zeptáme, jestli ut chce s dítkem zůstat, to je vše. Není ani pravda, že - jak tu také někdo psal - charta práv hospitalisovaného dítěte není právní oporou, jistě to není zákon, ale právní norma to je, byť podzákonné síly.
Na mém oddělení to tak běží už 25. rok, nic nového.
Předchozí