Ano to je přesné, i ta židle by stačila, zvláště když jde o něco vážného.
U vážně nemocných dětí je potřeba, aby byly psychicky co nejvíc v pořádku, medicína sama často uzdravení nedokáže zajistit, hodně záleží na tom, jak dítě zabojuje, jak moc bude mít sílu s nemocí bojovat a jak moc se mu bude chtít žít. Milenka působila po dvou dnech na JIP, jako když to vzdala, protože jí všichni blízcí opustili a zůstala sama bolavá, nemocná a v prostředí, které pro ni muselo být strašné. Můj muž je dost otrlý a hned tak nepláče a nehroutí se, ale když ji viděl, rozplakal se a až mě překvapil, jak začal usilovat o to, abych tam s ní mohla zůstat. Přítomnost matky nebo jiného blízkého člověka je přece důležitá nejen, aby si dítě neodneslo psychické trauma, ale prostě proto, aby se snadněji uzdravovalo a hojilo. Nějak nechápu, že takhle jasná věc je pořád tolika lidem a i zdravotníkům (ne tedy všem, v Motole na neurol. Jipce mě ubezpečili, že mě tam pro malou rozhodně potřebují, škoda jen že na noc jsem musela na ubytovnu) nejasná.
Předchozí