Přidat názor k článku Do školy, nebo na pole...

Zdravím všechny podobné blázny, kteří si uvědomili, jak strašně jsme vlastně my Češi a Evropani bohatí, a že opravdu můžeme ze svého běžného platu někomu konkrétnímu na světě pomoci.
Děkuji Ježíši, který nás to všechny naučil, totiž tomu, že máme být dokonalí jako je dokonalý (v jiné verzi máme být milosrdní jako je milosrdný) náš Otec v nebesích.
To bylo řečeno velmi dobře a každý člověk, který koná skutky milosrdenství a lásky, napodobuje Otce v nebesích v jeho dokonalosti.

Možná ne všichni, kdo takto pomáhají, jsou věřící a uvědomují si, že touto svou pomocí už jdou po "té cestě" (to bylo nejstarší označení sekty křesťanů ze strany židů).

Mám v Ugandě dvě děti už přes jeden rok a ačkoli mi to trochu zamíchalo osobními financemi, mám z toho radost a zejména mám radost z jejich dopisů a z lidských vztahů, které jsem s nimi navázal. Všem to doporučuji, za ten dobrý pocit trocha námahy a odříkání stojí.

Taky jsem řešil otázku, jak to sám utáhnu, a vyřešilo se to snadno: jedno dítě mám "napůl" se svou přítelkyní Uršulou, a druhé dítě máme "dohromady" celé naše modlitební společenství Sedm pramenů (pro, ty, kdo neví, co je to modlitební společenství, jenom, že to není žádná sekta, ale skupina křesťanů, v mém případě římskokatolických, kteří se společně pravidelně po bytech modlí a mají se rádi).

Doporučuji všem, kdo mají podobné děti v odlišných civilizacích, aby ve svých dopisech tolik nepsali o nás Evropanech a o všech těch vymoženostech, které kolem sebe máme, protože pro ně to může být civilizační šok a zbytečně možná začnou toužit po něčem, co nemohou mít.
Já jsem začal psát o rostlinách, o motýlech, o zvířatech, o ptácích, které žijou u nás nebo v Ugandě (aspoň jsem mohl zase studovat přírodopis a cestopisy), a děti se docela chytly a píšou mi lugandská jména stromů, jejichž obrázky jsem někde získal a poslal jim je s otázkou, píšeme si o našich stromech a našich zvířatech, a posílám jim mnoho fotografií "z rodinného života", tj. například slavení narozenin u ohníčku ve farní zahradě, zdobení vánočního stromečku (velmi je to zaujalo) a tak podobně.

Všem adoptivním rodičům držím palce.
Libor