Přidat názor k článku S dítětem v nemocnici

Zdravím,
já byla se synkem na mandli v Motole před třemi roky. Byl mu rok a půl, doktorka na příjmu mi řekla, že samozřejmě budu s dítětem na oddělení a na noc, že je k dispozici ubytovna.Já na to, že s ním chci být i v noci.Doktorka řekla, že když nebude místo přímo na oddělení, tak to nepůjde, jenže já jí na to odpověděla, že dítě se kojí a že se od něj nehnu, i kdybych měla sedět na okně. Tak se zasmála a že si to mám vyřídit na oddělení. Mě to v tu chvíli tak k smíchu nebylo, syn se budil pětkrát za noc, protože se mu špatně dýchalo a jak dýl brečel, začal se dusit. Doktor na oddělení měl stejný nápad s ubytovnou (opravdu nebylo místo přímo na pokoji s postelemi pro maminky, bylo prostě plno),řekla jsem mu, že mě od malýho nedostanou, že jsem připravená u něj prosedět noc a sestrám nepřekážet, ale že samotnýho ho nenechám, když se jim rozbrečí, tak ho neuklidní a začne akorát krvácet a aby ho oblbovali analgetiky jen aby spal, o to nestojím. Asi jsem se tvářila jako fůrie, před výkonem nás pustili na noc domů a pak druhý den nám napsal, že můžu zůstat s ním. Večer byl malej v pořádku a protože jsme bydleli jen kousek od nemocnice a měli k dispozici auto (doktor se ujiš´toval, že jsme schopní do deseti mint se dostavit a nespoléhat na sanitku),pustili nás na noc domů a ráno na konrolu. Stejně jsem celou noc seděla na posteli s dítětem u prsu (používal mě jako dudlík), ale v klidu a ve svým.
Když nejsou postele, sestřičky je nevyčarujou, to je jasný, ale vždycky je to o lidském přístupu. Kamarádka také v Motole se synkem trávila na křesle celý týden, když byla hodně utahaná, vyměnila se s manželem a šla se domů vyspat,ale sestřičky se jí spíš snažily ulevit, nevyháněly ji. tak přeju vše,když už do nemocnice budou muset, a´t nenarazí na "úřednice", ale na sestry a doktory s pochopením pro vylekanou dětskou dušičku.