Přidat názor k článku Je mi tak špatně!

u prvního jsem začala blít týden poté co se mi ukázaly dvě čárky na testu a byly dny kdy jsem blila úplně vše, včetně čaje, 3 měsíce totální humáč, 4. měsíc se to lepšilo, pak o.k. až do konce, teď má synek 2 1/2 roku a jsem ve 3. měsíci, 1.měsíc nic, pohoda vánek a pak to začlo, nejhorší je že se musíte postarat o dítě když nejste schopná se postarat ani o sebe, modlím se aby ten hnus už přešel, naplňuje mě to neskutečným pesimismem, na jednu stranu se člověk těší až porodí a bude to mít všechno za sebou, na druhou stranu mě čeká(a nedělám si žádné naděje že to bude lepší než u prvního)řev, řev a zase řev, takže to celý nějak přetrpím.pak nechám vykastrovat chlapa, protože pomyšlení na 3. dítě mě děsí víc než 3. světová.asi nejsem rozněžnělá maminka, co píše dopisy do family star a rozplývá se jak je ta mateřská dovolená úžasná, ale třeba mě ty endorfiny taky jednou přepadnou a ukápne mi slzička až se mí synové budou rvát o hračky a já si řeknu-jak se hezky perou, kluci moji.na závěr musím podotknout že mi na nevolnosti pomáhá pouze čerstvý vzduch a klid.když cítím zázvor navaluje se mi.tak se všichni držte, jsem ráda že v tom nejsem sama.