Janino, Lucie,
přesně tak jsem mateřskou prožívala já. K tomu problémy s manželem, které vesele pokračují. Akorát jsem zatím neplánovaně neotěhotněla a tak se druhé dítě nekoná a asi ani konat nebude. Dcera je moje sluníčko, je smyslem mého života, ale můj vztah k ní sílí s věkem, když byla miminko, zdaleka mě to tolik nebralo. Na mateřské jsem se cítila ubitá, nebavilo mě plkání v mateřských klubech a na pískovištích, rozhodně jsem se necítila jako "já jsem matka, kdo je víc" , ale spíš jako kus hadru, kerý je na světě už jen proto, aby se staral o dítě. Všichni okolo si mysleli, že musím být zákonitě na vrcholu blaha, když se můžu 3 roky "válet doma" a že nesmím mít žádné požadavky pro sebe - mohu být ráda, že mě manžel živí a neprojevovat se jako sobec. Teď, v naší firmě, není rozhodně situace růžová, ale na další mateřskou mě to netáhne. P.
Předchozí