Můžu ti říct, co dělají při malým miminu některý jiný matky, konkrétně já. :-)
Jak já záviděla všem těm lidem, jejichž děti jen jedly a spaly! Moje první dítě spalo, pravda, jakž takž v noci, ale přes den nikdy, a kromě jídla ještě taky hodně brečelo, protože chtělo mít pořád nějakou stimulaci. Chování, natřásání, zpívání, ještě v porodnici jsem jí v zoufalství vyprávěla pohádky! Nešlo ji položit, dokonce ani si s ní v náruči sednout, vyžadovala prostě 100% nasazení celý den, což nešlo v jednom člověku vydržet, takže po návratu z práce mě střídal manžel. Mělo to jednu výhodu, že si beruška "vykřičela" velmi rychle své místo v rodině a zcela konkrétní vztahy k nám a nás k ní, byla od začátku nepominutelná osobnost. A svůj neotřesitelný názor na to, abych z domova byť i jen něco překládala, dala najevo jednou provždy.:-)
Když se mi pak narodilo druhý, normální dítě, který jen jí a spí, byla jsem dost zaskočená. Pak už práce z domova nebo relativně brzo i mimo něj na kratičkej úvazek byla možná. Někdy to prostě děti rozhodujou za nás...
Předchozí