Přidat názor k článku Nemám vůbec žádné kamarády!

Je zajímavé, jak tato pravda platí o dětech let minulých i současných. úUplně zcela jsem rozpoznala můj bývalý školní kolektiv. Zajímavější pro mě je pozorvat dceru, jak se do kolektivu zapojuje. Zatímco já s tím měla docela problémy, ona je absolutně v pohodě. Tak snad jí to vydrží, v první třídě se teprve oťukávají, přeci jenom je to jiné než ve školce. I když ti šaškové se projevovali už tehdy. S takovým projevem chování se zřejmě začíná již ve školce a pak pokračuje až skoro do dospělosti. U někoho to může i přetrvat - třeba u amnžela - ale pouze za podmínky, že má publikum - hlavně tedy kamarády nebo cizí lidi. Přede mnou doma nešaškuje