Nemám vůbec žádné kamarády!

V prvních letech školní docházky je pro většinu dětí důležitější učitel než spolužáci. Jeho názor zpočátku ovlivňuje i vztahy mezi dětmi. Spíše než osobnostní vlastnosti rozhoduje při výběru kamarádů blízkost a snadnost kontaktu. Nejlepší kamarádi jsou ti, se kterými dítě sedí v lavici, bydlí ve stejném domě nebo navštěvuje stejné kroužky. Částečně jsou vztahy mladších školáků motivovány i obdivem a ziskem. Dítě, které do školy nosí zajímavé hračky, bižuterii nebo moderní věci, vyvolává obdiv ostatních a má vyšší „sociální prestiž“. Dětská přátelství nebývají stálá.

Věk kamarádství

Zhruba od devíti let věku začínají být kamarádi skutečně důležití. Do pozadí před nimi ustupuje i osoba učitele. Dítě už je dostatečně zralé, aby se ve volbě kamarádů nenechalo tolik ovlivnit dospělými a začíná mít svou hlavu. Akceptace skupiny a přátel je někdy tak důležitá, že odsouvá do pozadí i školní úspěch.

Ve třídě se vytvářejí dvojice, trojice nebo skupinky kamarádů a kolektiv má svou hierarchii. Pozice ve skupině a hodnocení vrstevníků jsou v tomto věku velmi důležité pro sebevědomí a sebehodnocení dítěte. Pevné postavení v kolektivu poskytuje dítěti pocit jistoty a sounáležitosti s ostatními. Dítě bývá na svou pozici i pyšné a se svou skupinou se ztotožňuje.

V rámci skupiny se rozvíjejí dovednosti, zejména sociální. Děti se učí vycházet s ostatními, přizpůsobovat se jim, ale i prosadit se. Učí se spolupracovat, ale i soupeřit. Pokud dítě nemá možnost být součástí vrstevnické skupiny a trénovat sociální dovednosti (třeba proto, že je kvůli svému nepřiměřenému chování soustavně odmítáno), má to podle psychologa Zdeňka Matějčka vliv na jeho pozdější uplatnění v partnerské a rodičovské roli.

Oblíbenost dětí ve skupině a schopnost uzavírat přátelství je podmíněna několika důležitými faktory. Stejně jako v dospělosti, důležité jsou již společné zájmy a aktivity. Také společně sdílené prožitky umocňují přátelské vztahy. Děti v tomto věku mají svá malá, ale velmi důležitá tajemství a rády je se svými nejbližšími kamarády sdílejí. Ochota vyslechnout kamarádova tajemství a schopnost neprozradit je dál, je jednou z důležitých vlastností správného kamaráda.

Kamarád mě nesmí podrazit!

V tomto věku mají děti sklon brát vše velmi opravdově a nesmlouvavě. Kladou velký důraz na spravedlnost, férovost, mlčenlivost a ochotu pomoci. Často ale nejsou schopny zohlednit všechny okolnosti, a proto vnímají svět trochu černobíle. Nejvíce odsuzují „podrážení“, lhaní kamarádům a žalování. Držet při sobě, být solidární a pomáhat si, to jsou nepsaná pravidla kamarádství i členství v kolektivu.

Důležité jsou i sociální dovednosti a příjemné chování. Dítě, které intuitivně ví, jak se chovat, jak reagovat a jak udělat dojem na ostatní, bývá postaveno v hierarchii výše. Výhodou je, pokud dítě rozpozná nepsané normy skupiny a dokáže se chovat v souladu s nimi.

Naopak, děti, které se nedokážou přizpůsobit ostatním, reagují neadekvátně a egocentricky, bývají odmítané. Týká se to i dětí, které jsou ostatním nepříjemné, ruší je, jsou agresivní nebo hyperaktivní. Jiným důvodem neoblíbenosti může být, pokud dítě nestačí ostatním ve skupinových aktivitách a hře. Většinou se nejedná o poruchu. Tyto problémy způsobuje nezralost dítěte, nižší sociální inteligence i nedostatek zkušeností v sociální sféře. Problémy mívají i děti nadprůměrně inteligentní, které se od ostatních často liší zájmy a způsobem komunikace.

Mohou rodiče pomoci?

Rodiče často vnímají úspěchy a neúspěchy svých ratolestí v sociální sféře velmi silně, a je-li dítě neoblíbené, cítí bolest a bezmoc. Vměšovat se do vztahů a určovat, kdo s kým se má bavit a trávit volný čas v tomto věku již není možné. Co tedy mohou udělat?

V první řadě by již při zařazování do kolektivu měli zvážit, zda je dítě dostatečně vyspělé. Jedná se především o nástup do školy. Dnes mnoho dětí začíná školní docházku až v sedmi letech a důvodem nemusí být jen nezvládnutí nároků. Důležitá je i sociální zralost. V každém případě dítěti nesmírně prospěje strávit minimálně poslední rok v kolektivu mateřské školy. Před nástupem do školy je dobré si ověřit, jak si zde vede. Dítě zraje i po sociální stránce, a má-li potíže, může mu odklad pomoci.

Má-li problémy školák, měl by od rodičů cítit podporu a porozumění. Zároveň je možné s ním situaci rozebrat. Je možné, že se trápí jen proto, že není tak populární jako jeho soused v lavici. Popularita ale není tak důležitá jako přátelství. Je třeba vědět, že ne každý, s kým se setkáme, nás bude mít rád. Důležité je mít několik dobrých kamarádů, ne být nejobdivovanější ve třídě.

Má-li dítě málo nebo žádné kamarády, mohou se rodiče pokusit odhalit příčiny neobliby. Ne každá příčina je odstranitelná, ale zejména u starších dětí již je možné upozornit na nevhodné chování, které jim situaci ztěžuje. Někdy je dítě schopné své projevy (například vyrušování ostatních) alespoň částečně ovládnout. Možná je i spolupráce s třídním učitelem, zejména v případě, že je dítě handicapované. Hlavně u mladších dětí je názor učitele důležitý. Lze také s dítětem navštívit psychologa.

Oblékat se jako oni

Postavení dětí v kolektivu někdy závisí i na drobnostech, tedy alespoň tak to připadá dospělým. Sounáležitost ke kolektivu vyjadřuje i podobný styl oblékání a podobné aktivity. Pokud se dítě například z finančních důvodů nebo přehnané úzkosti rodičů nemůže účastnit společných akcí, chodí výrazně jinak oblékáno a tráví volný čas jinak, bude muset vyvinout mnohem větší úsilí, aby se v kolektivu prosadilo. Záleží ale samozřejmě i na normách, které kolektiv uznává, a ty se v každé skupině trochu liší.

Až na výjimky je dítě obrazem svých rodičů. Má-li možnost odmala vyrůstat v atmosféře kooperace, tolerance a porozumění a sledovat převážně nekonfliktní soužití rodičů, je vysoká šance, že se tyto vzorce chování naučí a nebude mít v kolektivu výraznější problémy. Poskytneme-li mu vzor sociálního chování a možnost toto chování praktikovat mezi ostatními dětmi, dáváme mu dobrý základ pro bezproblémové vztahy později.

Autorka je psycholožka