Ráj na vaší zahradě

Většina z nás, dnešních rodičů, pravděpodobně nostalgicky vzpomíná na prázdniny u prarodičů na vesnici s možností šplhat po stromech, prolézat staré stodoly, stavět bunkry nebo skákat do sena. Tyto úžasně dobrodružné aktivity ale mohou skrývat i nebezpečí, proto mnoho rodičů preferuje raději bezpečné prostředí. Jaké alternativy tedy potomkům nabídnout?

Děti všeho věku milují skrýše a stavění domečků. Není-li k dispozici stará stodola nebo seník, děti ocení i zarostlejší zákoutí v rohu zahrady nebo keř se splývajícími větvemi. Trváte-li na upravené zahradě, dopřejte dětem alespoň dřevěný nebo plastový domeček. Nebudou si ho sice moci samy vybudovat, ale mohou si ho alespoň vyzdobit a „zařídit“. Pokud je cesta do domečku „nebezpečná“ a špatně přístupná dospělým, domeček získává na atraktivitě. Toho využívají konstruktéři zahradních prolézaček, kdy třeba postaví domeček v patře, do něhož se šplhá po síti, lezací stěně nebo žebříku. Dobrý nápad je i dětský stan s tunelem.

V předškolním věku se den ode dne zlepšuje koordinace a hrubá motorika dítěte a jeho přirozeností je tyto schopnosti procvičovat, jak jen se dá. Lezení, šplhání a překonávání překážek je proto v centru zájmu.

Procvičení motoriky

Nejoblíbenější a nejpřirozenější možností lezení jsou stromy. Pro předškoláky jsou ideální malé, nízko a bohatě rozvětvené jabloně, kam lze snadno vylézt a dobře se udržet nízko nad zemí.

Ani u předškoláka není radno zapomenout na chráněné, přiměřeně velké a hygienicky zabezpečené pískoviště. Sice si už pravděpodobně nebude plácat bábovičky, ale dají se na něm budovat hrady a pevnosti, případně zde najdou vyžití malé kuchařky.

Obrovským lákadlem pro děti všeho věku je voda. Není nutné a asi ani bezpečné zakládat na zahradě jezero, ale lavor s vodou, nejlépe kvůli stabilitě částečně zapuštěný do země, je to pravé. Měl by být snadno omyvatelný a voda by se měla často měnit.

Skluzavky a bazény

K typickým zahradním hračkám patří skluzavky a v létě bazény. Skluzavek se nabízí velké množství různých velikostí, domnívám se ale, že pro předškoláka má smysl jen opravdu velká skluzavka, na kterou musí vyšplhat po žebříku nebo lezací stěně. Jinak ji ze své zkušenosti považuji spíše za hračku, která brzy omrzí. Bazén je samozřejmě bezkonkurenční, vyžaduje od rodičů ale již více pozornosti a údržby.

Nám se velmi osvědčily méně finančně náročné závěsné hračky, houpačky, vaky, sítě, žebříčky a kruhy. Lze použít i zavěšenou pneumatiku nebo obyčejné pevné silné lano s uzlem nebo houpacím „talířkem“. U houpaček je potřeba brát v úvahu věk dítěte. Menší dítě potřebuje oporu pro záda a jištění, aby nevypadlo, u většího ale tyto zábrany znemožňují samostatné rozhoupání. Pro předškoláka je tedy vhodná jen závěsná lavička bez opěrátka, na které se sám naučí houpat. Závěsné hračky by měly být z bezpečnostních důvodů umístěny nad trávníkem (nebo pískovou plochou) v přiměřené výšce a pravidelně kontrolovány dospělým.

Být živel

Finančně nenáročné a všestranně využitelné jsou obyčejné špalky různých velikostí. Dá se z nich udělat stolek se židličkou, lze po nich chodit, běhat mezi nimi slalom, udělat z nich branku na fotbal nebo přes ně položit tyčku na skákání. Děti jsou velmi vynalézavé a mnoho možností vymyslí i aktivní rodiče.

Každé dítě je jiné a dává přednost jiným aktivitám. Některé malé hospodyňky budou nejšťastnější v dětském domečku s plastovou kuchyňskou linkou. Ve většině dětí ale dřímá potřeba běhat, skákat, šplhat, houpat se a překonávat překážky, prostě nespoutaně dovádět a „být živel“. Poskytneme-li jim možnosti vyžití podle jejich přirozenosti, jistě budou trávit letní dny raději venku než doma u televize nebo počítače.