Mám manžela „s holým zadkem“

Můj partner je v podobné situaci. Moji rodiče mimo jiné postavili společnými silami 2 rodinné domy v klidné vesničce. Větší dům má 3 patra (o osmi pokojích) jako 3 velké bytové jednotky, každá z nich je samostatná. Už odmala jsem já i moji 4 sourozenci věděli, že tyto domy jsou stavěny pro naši budoucnost. Tak tedy nastala fáze osamostatňování, první dvě nejstarší sestry dostaly menší dům o dvou patrech, který po projednání s rodiči prodaly a investovaly do bytu.

Další, která se usadila a pořídila si rodinu, jsem byla já. Je mi 21 let a mám krásnou desetiměsíční holčičku. S partnerem jsme momentálně v zahraničí, abychom si ,,přilepšili“. Letos se chystáme vrátit zpět do Česka s tím, že celé spodní patro pro mě určené potřebuje kompletní vybavení a nová okna. Samozřejmě už před porodem jsem se chtěla s rodiči domluvit jak to tedy bude ohledně mého partnera Michala. Moji rodiče samozřejmě taky nechtějí, aby byl majetek přepisován na partnery či manžely. Partner může odejít, ale rodina vždy zůstane. Nikdy nevíte, co se mezi vámi stane a v první řadě myslíte na své dítě. Na jednu stranu to chápu, mé rodiče si pamatuju z dětství jen zřídka, věčně byli v práci, oba podnikají a ani si nedokážu představit, kolik sil museli vynaložit, aby 5 dětí v dnešní době takto zajistili. Času na nás měli opravdu málo, ale každý rok si pro nás ukrojili alespoň 14 dní na rodinnou dovolenou. Když si představím, že moje maminka měla 5 dětí, dělala denní i noční služby, spala téměř za pochodu jen proto, aby se její děti měly lépe, než se měla ona, musela to být neskutečná síla, co ji hnala dopředu.

Hodnota nemovitostí, které moji rodiče vybudovali, je dnes odhadem asi 8 milionů korun. Ruku na srdce, dokázali byste vy něco takového pro své děti vybudovat? Můj otec začínal jako obyčejný instalatér a matka jako prodavačka. 20 let nepřetržité práce, stresu a neodmyslitelně zničeného zdraví. To vše mi rodiče obětovali. Na druhou stranu si dokážu představit, jak se cítí můj partner. Otec mi poradil rozdělit si majetek na movité a nemovité věci. Jako že moje dcera má dům, ty obstarej veškerý nábytek a popř.auto. Jenže dům bude vždy domem, kdežto po několika letech vyměníte starou kuchyňskou linku za novou, gauč za pohodlnější atd. Tyto věci prostě rychle ztrácejí hodnotu. Sama z toho nemám dobrý pocit, protože napsat kus majetku vybudovaný rodiči na vlastně cizí osobu mi připadá nefér, pokud s tím rodiče nesouhlasí. Na druhou stranu se mi nelíbí, že partner do domu taky investuje a stará se o manuální práce, které jsou okolo domu rozhodně zapotřebí a kdyby se mezi námi něco stalo, měl by si odnést starý nábytek a prošlapané koberce? Pokud si ve vztahu jeden druhého váží a cení si jakýchkoli předností, je to nepřípustné.

U paní Ivy nevím, jestli mají pokladnu rozdělenou nebo společnou. Předpokládám, že jako manželé společnou. V takovém případě bych si s partnerem vyjasnila, ať se nezlobí, ale nejsem hloupá, abych investovala peníze a nakonec odešla s prázdnou. Asi bych upozornila na situaci, která se mi nelíbí a navrhla něco jako ano, budu přispívat na financování chodu domácnosti, ale pokud budeš chtít investovat do domu, použij své úspory. Zároveň ale dost taktně, aby se mezi vámi nenarušila důvěra nebo dokonce podezíravost z plánovaného ukončení vztahu. Je to možná sobecké takhle si rozdělit financování, ale myslím, že je to spravedlivé. Ani jedna strana se snad nechce nabalit na druhém a ani jedna strana nechce přijít zkrátka. Já bych na takovou podmínku se svým partnerem přistoupila. Není řečeno, že ten, kdo do manželství přišel s holým zadkem s ním musí taky odejít. Přece se oba podílíte na chodu domácnosti, na opravách a péče o děti není v žádném případě zanedbatelná. Formujete přece další generaci a to je k nezaplacení. Zkuste přimět partnera, aby Vás pochopil a vžil se do Vaší situace. Nejlépe mu to porovnejte v tom, že mu řeknete příběh, ve kterém se vymění žena s holým zadkem za muže s holým zadkem. Jak by se on díval na spravedlnost, že se o něco snažil, něco budoval, vytvořil si k něčemu vztah a najednou je to všechno zapomenuto. V žádném případě bych se kvůli tomu nehádala a nehnala to do extrému. Pokud si s partnerem věříte a milujete se, zbytečně by se váš vztah mohl narušit. Zkuste jen naznačit, aby Vám třeba ukázal, že si cení Vaší práce a chápe Vaši starostlivost, aby trochu ustoupil a nejlépe si na tohle téma promluvil i se svou matkou, která je proti přepisu nebo podílovému vlastnictví. Jeho matka už není jeho nejbližší rodina, tou jste teď Vy a vaše děti. Pokud nejste vyloženě vypočítavá a majetnická, měl by přistoupit na kompromis, který by vyhovoval jak Vám, tak i mamince. Snad se Vám to podaří. Přeji Vám moc štěstí.

Mě tento problém po návratu zpět do Česka čeká jen s tím rozdílem, že mí rodiče jsou neústupní a možná mi část domu připadne až v dědictví, asi proto, aby se nedožili toho, že bych musela po nějaké chybě partnera nedejbože vyplácet a sama bych se dostala do problémů. Taky doufam, že se to řešení obejde bez hádek a spokojenost bude na obou stranách. Jak na straně mého partnera, tak na straně rodičů. Ještě jednou přeji hodně štěstí.