Bytový design aneb obývací stěna

Nedávno jsem se mírně nadzvedla ze židle na jiné internetové diskusi, ve které se debatovalo o jisté televizní přeměně interiéru. Byla jsem tak troufalá, že jsem se zastala tvůrců, kteří byli napadání za špatně řešený obývací pokoj, který se vymykal standardní představě současných požadavků. Výslužkou mi bylo také napadání.

Můj příspěvek do diskuse se nesl v dobrém duchu, že přece nemusí všechno vždycky vypadat tak, jak je zvykem. Jako příklad paušálnosti jsem se navezla do nevzhlednosti přežitku, který se jmenuje obývací stěna. Prostě se mi to subjektivně nelíbí a to nejen proto, že to v dnešní době není IN (nelíbilo se mi to ani před 20 lety), ale hlavně proto, co většinou v obývacích stěnách vidím. A tím se tak trochu dostávám k tomu, proč vlastně tento článek píšu. Docela se těším na diskusi (předpokládám, že převážně vrstevníků, ale i starší generace) kde se snad dozvím něco, co o obývacích stěnách nevím a hlavně proč lidi tak přitahují.

Na oné zmiňované diskusi mi paní oponovala, že to byla v jisté době hlavně nutnost pro nedostatek skladovacích prostor. Čímž se dostávám zpět tam, kde jsem odbočila - v obývacích stěnách babiček, tetiček a tchýní je spousta vitrínek a poliček, které jistě neslouží jako skladovací prostora. Skutečně nevím, co se komu skrývá za dvířky, ale vystavené sošky, skleničky, obrázky, kamínky, dečky a podobné suvenýry přece nejsou v obývací stěně proto, že by nešly dát jinam. Ti lidé to tam mají dobrovolně. Není to nedostatek místa - je to jejich vkus a volba. Tím se dostávám zpět k tvrzení oné paní odjinud, že obývací stěna řeší nedostatek úložných prostor. Jsem architektka (au, au - už vidím, jak se do mě někdo v diskusi naveze právě pro tento fakt) a mám v hlavě nespočet řešení, jak se dají řešit úložné prostory v bytě (nebo odložit jiné věci z komory nebo šatny do sklepa, garáže, na chatu, aby bylo místo na věci, které jsou potřeba častěji). Dost pochybuji o tom, že úložné prostory v obývacích stěnách ukrývají něco fakt potřebného jako sezónní oblečení, peřiny, boty, lyže, kola (samozřejmě s nadsázkou) atd.

No přiznejte si vy, kdo máte doma obývací stěnu - co v ní máte, že by to nešlo uložit jinam a mít tak obývák, který není zacpaný nábytkem a dýchá z něj prostor, který v současné době všichni "tolik potřebujeme" (podle všech reklam a názorů psychologů - opět nadsázka)? Ne vážně, líbí se mi prostor s minimem nábytku. V pokojích přeplněných skříněmi je mi úzko.

Jediné, co já jako jednotlivec s právem subjektivního názoru jako obývací stěnu uznávám, je knihovna (a v ní třeba i fotoalba nebo šanony s důležitými papíry - já sama mám takových složek tolik, že zaberou víc než třeba ty peřiny a lyže). Knihy mají u mě zvláštní uctivé místo a proto by byly schopny ospravedlnit přítomnost obývací stěny coby knihovny.

Tenhle článek nepíšu pro něčí poučení, pro urážku majitelů stěn, ani proto, abych ukázala světu, jak moc se mi stěny nelíbí, ale právě proto, abych slyšela názory ze všech stran a mohla si tak obohatit názor svůj.

Konec designérského okénka.

Takže - jen do mě!