Něco málo informací o radioaktivitě všedního dne

Obavy obyvatelstva z radioaktivity jsou dnes soustředěny zejména na umělé zdroje záření, zvláště na jaderná zařízení. Většina lidí ani netuší, že zdaleka největší ozáření obyvatelstva je způsobeno zdroji přírodními.

Přírodnímu ozáření byly organismy vystaveny odjakživa a do značné míry nevyhnutelně. Toto ozáření je přitom nerovnoměrné - některé skupiny osob na Zemi jsou ozářeny dávkami, které o jeden až dva řády převyšují světový průměr a ve výjimečných případech jsou na samé hranici dávek pro deterministické účinky záření ( = nemoc z ozáření). Je určitým paradoxem, že vůbec největšímu ozáření obyvatelstva, způsobenému radonem v ovzduší budov, začala být věnována pozornost teprve na přelomu 70. a 80. let minulého století. V některých rodinných domech v České republice byly nalezeny dokonce tak vysoké úrovně radonu pronikajícího z geologického podloží, že jeho koncentrace převyšují více než 10x mezní hodnoty koncentrací radonu v uranových dolech a odpovídající každoroční dávky obyvatelům těchto domů jsou na úrovni více než stonásobku průměrné dávky obyvatelstvu.

Příčiny neobvykle vysokých hodnot v našich budovách jsou vysoká koncentrace radonu v zemi v důsledku vyššího výskytu uranu a radia, špatná plynotěsná izolace budov od země a konečně stále menší větrání budov vyvolané energetickými úsporami. Ozáření od radonu (přesněji od jeho radioaktivních produktů) může způsobit rakovinu plic, jak bylo doloženo epidemiologickými studiemi horníků uranových dolů a některými studiemi na skupinách obyvatelstva. Zdravotní důsledek plynoucí z tohoto ozáření v České republice je odhadnut na 900 případů úmrtí na rakovinu plic ročně (to je asi 15% ze všech úmrtí na rakovinu plic). Toto nadměrné ozařování obyvatelstva je považováno za zbytečné, způsobené neznalostí jevu v minulosti, dosud se je však nepodařilo zásadně snížit. Budovy s vysokým radonovým rizikem nebyly totiž ještě všechny vyhledány a opraveny (z očekávaného počtu 60-70 000 budov postižených radonem bylo dosud nalezeno pouze 14 000 budov a opraveno něco přes 2000 budov). Občané radonovému riziku (na rozdíl od obav z jaderné energetiky) prakticky nevěnují pozornost a často nejsou ochotni provést ani jednoduchá preventivní protiradonová opatření u nových staveb. Bližší informace, pokud máte zájem, je možné nalézt tady.

Radon se do budovy může dostat :

• z podloží tzv. komínovým efektem
• ze stavebního materiálu
• s dodávanou vodou (při mytí, vaření, sprchování, praní)

Vzhledem k tomu, že se jedná o významný zdroj ozáření obyvatelstva, existují schválené regulační mechanismy, které mají za cíl omezit ozáření na nejnižší možnou míru. K tomu slouží tzv. radonové mapy a celý radonový program.

Dalšími významnými zdroji záření je záření kosmické (14% celkového ozáření) a lékařské (11% celkového ozáření).

Kosmické záření stoupá se zvyšující se nadmořskou výškou a je důležité především při letecké přepravě ve výškách nad 8km (transkontinentální lety). Jeden přelet oceánu z Evropy do severní Ameriky představuje radiační zátěž přiblížně 1,2mSv, což odpovídá 30 snímkům plic nebo třeba jednomu vyšetření bederní páteře.

Lékařské ozáření si zaslouží stejnou pozornost jako radon, neboť jestliže se při optimalizaci celého diagnostického či terapeutického procesu radiační zátěž jednotlivého vyšetření snižuje, při celkové úrovni současného zdravotnictví ve vyspělých zemích a prodlužující se délce života vysoce stoupá ozáření populační (=míra ozáření populace).

Většina lidí si neuvědomuje, že při ozáření během několikasekundového vyšetření (např. CT vyšetření mozku) obdrží dávku, která je mnohdy srovnatelná s celoroční dávkou ozáření z přírodního pozadí. Narůstání diagnostických a terapeutických možností tak velmi významně zvyšuje celkovou míru ozáření populace.

Dávka záření obdržená během vyšetření se z hlediska tzv. stochastických účinků sčítá, jinými slovy lze říci, že tělo si dávku pamatuje. Stochastické účinky záření jsou dvojí - somatické a gametické. U somatických lze velmi zjednodušeně říci, že se jedná o nastartování nádorového bujení, u gametických jde o vysoké riziko mutací předávaných do dalších generací, přičemž penetrace (pronikání) mutovaného genu se udává na několik generací (různí autoři se v tomto různí). Znamená to tedy, že se mutovaný gen může projevit třeba až za 50 let (a že my tedy teprve sklízíme výsledky prvních průkopníků rentgenové diagnostiky, které byly z hlediska jednotlivců mnohem více rizikové, z hlediska populace ale mnohonásobně nižší!)

Jaké jsou tedy možnosti ochrany před nežádoucími účinky záření?

Především je nutné každé lékařské ozáření správně indikovat. Co pro to může udělat pacient, je nasnadě: informovat o všech vyšetřeních, která prodělal, a to i tehdy, bylo-li vyšetření provedeno v jiném zařízení. Zajímat se, je-li vyšetření nutné ke stanovení postupu léčby.

Dalším principem je optimalizace ozáření, které neovlivníte, ale existují na to poměrně přísné normy, které musí zdravotnická zařízení dodržovat.

Dále je to používání fixačních a ochranných pomůcek. Přestože se rozptýlené záření u moderních přístrojů vyskytuje ve stále menší míře, stále platí nutnost používání ochranných prostředků na nesnímkované části těla.

Občas se nás pacienti ptají, jestli "nebudou svítit".

Nebudou.

Radioaktivita je vlastností jádra prvku. Žádný generátor záření používaný v radiodiagnostice nemá takovou energii, aby byl schopen změnit jádro prvku. Ionizace je vlastností elektronového obalu za vzniku nabitých částic (kladných a záporných), proto se také toto záření nazývá ionizující. Mluvíme-li tedy o ozáření při rentgenovém vyšetření, nejde o radioaktivitu. Radioaktivita se v medicíně využívá také, ale není to rentgen. Jde především o scintigrafické vyšetřovací metody (oddělení nukleární medicíny) a některé terapeutické zákroky.