"Loni bylo v Česku zavražděno dvacet dětí, o pět více než v roce předešlém. K nejohroženější skupině, co se týče úmrtnosti a trvalého poškození zdraví, patří z pohledu čísel kojenci a batolata. Jsou bity a zabíjeny především kvůli pláči."
Toto je úryvek z článku, který otisklo Právo 31.1.2008.
Od té doby, kdy jsem si ho přečetla, mě tato slova straší…i když to samozřejmě není žádná novinka. Přesto vidět to takto napsané je o něco horší než si to jenom myslet.
Pláč dítěte představuje jeden z nejnepříjemněji vnímaných zvuků. Jak snadno může dojít ke zkratu, jestliže je člověk unavený, vyčerpaný, a dítě pláče a není k utišení, to si zřejmě dokáže lehko představit mnohý z nás. Proč ale u některých lidí dojde až k takovému selhání, že je dítě těžce zraněno nebo dokonce usmrceno?
Určitě existují definovatelné rizikové faktory, které vedou k tomu, že se dítě ocitá v ohrožení života. Mě napadají tyto:
1. Žijí mezi námi lidé, kteří nezažili fungující rodinu, nemají kolem sebe vstřícné sociální prostředí, mají sníženou frustrační toleranci. I tito lidé se stávají rodiči. Často prožili svůj život mimo rodinu, v ústavních zařízeních. Jejich vzpomínky na domov jsou vzpomínkami na násilí, které na nich bylo pácháno. Neumějí jednat jinak, nikdo jim neposkytl návodné chování.
Tito lidé to ve svém rodičovském údělu nemají jednoduché. Mnohdy nestačí jen rada či jednorázová pomoc, je nutná ukázka a dlouhodobá pomoc přímo v rodině. Takoví rodiče své dítě milují, ale nevědí, jak všechno zvládnout, neměli správný vzor.
2. Dalším rizikovým faktorem je bezpochyby praxe, která je stále velmi častá v českých porodnicích: velký důraz na profesionalitu, malý na rozvoj a podporu mateřského chování. Odnášením dítěte od matky dochází k narušení jejich vzájemného pouta. Je to těžké pro všechny maminky, ale pro matky s nižšími mateřskými schopnostmi takové zacházení může být osudné.
Začarovaný kruh se dále posiluje, jestliže je dítě matce odebráno a umístěno dočasně v kojeneckém ústavu. V současné době je více než polovina dětí z kojeneckých ústavů vracena zpět do původních rodin. To je nepochybně povzbuzující - ale jak je pečováno o tyto rodiny? O rodiny, které již jednou selhaly v péči o dítě, a které dostávají domů tvorečka s ústavní deprivací? Není právě tady největší riziko selhání rodičů, které může vést k týrání nebo dokonce smrti dítěte?
Jak je zajištěna každodenní péče o tuto rodinu?
3. Jako další rizikový faktor vnímám nedostupnost pomoci, dostane-li se tento rodič do krizové situace.
Mým snem je rozšíření všeobecně dostupné sítě RZP o sociální záchrannou službu. Stačilo by zavolat na známé číslo 112, pokud je matka vyčerpaná a nutně potřebuje pomoc s dítětem, a nechat jej odvézt na určitou dobu do bezpečí - je celkem lhostejné, kdo ho bude poskytovat. Může to být lůžkové krizové centrum, Klokánek, vyčleněná lůžka ve spádovém zdravotnickém zařízení nebo profesionální pěstounská rodina. Řešení je pak jednoduché, rychlé a účinné. Podporuje zodpovědnost a sebevědomí rodiče. V následných dnech by byla rodiči poskytnuta odborná péče krizových center, kde by se jeho problém dále řešil.
Tato pomoc by mohla být rozhodující v případě rodiče, který již nezvládá neustálý pláč a potřeby dítěte, matky v depresích, matky snažící se chránit dítě před domácím násilím apod.
Nic takového u nás dosud neexistuje. Přestože máme fungující síť záchytek pro alkoholiky, včetně lékařské péče a psychologické podpory, neumíme vytvořit podobnou podpůrnou síť pro rodiče, kteří naléhavě potřebují pomoc s péčí o dítě.
Možná některé z těch mrtvých dětí mohlo žít.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.