Re: Osobní zkušenost

Tak tohle je opravdu jeden z těch hodně dobrých nápadů.

Musím říct, že sem byla u prvního syna zaskočená tím, jak může být péče o miminko náročná. Malý mě několik měsíců (víc jask dva roky)nenechal spát víc jak hodinu v kuse, pořád brečel, navíc jsme se přestěhovali do místa kde jsme nikoho neznali (bez internetu, babičky nefungovaly a manžel byl pořád v práci..a ano, zažila sem situaci, kdy sem mlátila pěstma do polštáře jen kousek od hlavičky malého a řvala na něj co po mě chce a pak se válela na zemi a bulela...musím říct, že chápu lidi, kteří v takové situaci provedou něco strašného...je to smutné, ale je to tak (samozřejmě s tím nesouhlasím, to je doufám jasné)...

...co bych dala za to, aby mi tenkrát někdo poradil (a stačilo by vážně jenom naťuknout, já byla ve stavu, kdy už sem nebyla schopná ani normálně myslet a pomoct si sama), že existují taky paní na hlídání a že ty tři stovky týdně není zas tak moc...a vůbec, že je to NORMÁLNÍ...až později sem zjistila, že spousty holek, co všechno tzv. "zvládají samy", jsou obklopené úplně jiným sociálním prostředím..

..Jak jiné je všechno teď, kdy sem si na manželovi vymohla aspoň trochu času denně, který věnuje dětem (a já sobě), mám (2x týdně po 3 hodinách) paní na hlídání a několik dobrých kamarádek v okolí, malého ve školce a holčičku, která je tak "bezúdržbová", že sem si zpočátku myslel, že snad ani není zdravá...Teď moje mateřská vypadá úplně jinak neř před třemi lety...

..musím říct, že pokud by v okolí byla nějaká dobrovolnická organizace, která by pomáhala přetaženým maminkám, přihlásím se hned...