Někdy si za to rodiče můžou sami, někdy ne

Znám několik lidí s takzvaně zlobivými uřvanými dětmi. Člověk by myslel, že ty děti chtěli, tak se podle toho budou chovat. Ale ne. Myslím, že malé dítě určitě nejméně do půl roku potřebuje prakticky stálý kontakt s mámou A TO I V NOCI (jsem za společné spaní, šátky, vaky a proti kočárkům a postýlkám), kojení kdykoli si zamane a skoro stále zábavu. Celkem chápu, že je nebude bavit ležet v kočárku nebo samotné v postýlce s několika plyšáky. Kde jinde si má dítě opatřit podněty než v interakci s rodiči, kde má získat počáteční jistotu, když ne v téměř stálém tělesném kontaktu s mámou.

Moji známí s uřvanými dětmi praktikují jen velmi málo z toho, co jim podle mého názoru může zajistit spokojené dítě - když pláče v noci, nechají ho chvíli řvát, ukládají ho do postele, i když dítě nechce, chování jen občas. není se pak čemu divit, že dítě není klidné.