Učíme se učit

Důvodem školních neúspěchů může být, že se dítě jednoduše neumí učit. Dobré poznání typu dítěte, důraz na pochopení látky a několik obecných zásad vám možná ukáže, jak dítě nejlépe podpořit.

Schopnost učit se, dobře si vštípit nové poznatky a umět je využít v praxi je klíčová nejen pro úspěch dítěte ve škole, ale také v celém jeho dalším životě. Některé děti si nejefektivnější způsob učení najdou samy, jiným musíme z učením trochu pomoct. Je především na nás, rodičích, abychom věděli, jak proces učení funguje, a mohli tak svým dětem dobře poradit.

Jak se vlastně učíme

Učení není tak jednoduchý proces, jak se na první pohled zdá. Prosté našprtání faktů a jejich zopakování u tabule dítě příliš neobohatí. Cesta vedoucí ke skutečnému osvojení tématu a obohacení dítěte je o něco delší. Prvním krokem je seznámení se s látkou. K tomu je nutné již mít předchozí znalosti, na které lze navázat, a znát klíčové pojmy. Následuje pochopení. Jen dobře pochopená látka se snadno zapamatuje. Při zapamatování i následném opakování je potřeba nad látkou přemýšlet, ne pouze mechanicky číst a opakovat. Známkou dobrého osvojení látky není jen její reprodukce před tabulí, ale zejména pochopení principů, pojmů a vztahů a schopnost použít je v jiné souvislosti, případně v praxi.

Nikdo si nepamatuje všechno, co kde slyší, pozornost i paměť jsou vysoce selektivní. V hlavě nám utkví pouze věci, které vyhodnotíme jako důležité, nebo nás zajímají. Proto se dítěti bude učit lépe, podaří-li se nám v něm vzbudit zájem a pocit, že jsou tyto poznatky důležité.

Zvažte doučování

Základní seznámení s látkou by mělo proběhnout ve škole. Výklad učitele ale nemusí být pro všechny děti stejně pochopitelný. Některé jsou na stejné vlně, jiné mají pocit, že na ně kantor chvílemi mluví svahilsky, i když samotná látka nemusí být obtížná. Má-li váš školák problémy již v této fázi, zkontrolujte, zda rozumí látce předchozí a zda mezery nejsou hlubší, než se zpočátku zdálo. Někdy je potřeba vrátit se až k základům a pomoci dítěti doučováním. Proces učení komplikuje i dílčí neporozumění. Dítě může chápat smysl, ale mohou ho mást a zarážet pojmy, kterým nerozumí.

Je-li dítě s textem seznámeno a nemá problémy, nic nebrání pochopení. Může se ale stát, že sice nemá problémy s porozuměním textu, ale přesto nechápe. Pak je nejlepší celou látku uspořádat podle svého, přeložit ji do srozumitelného jazyka a rozdělit na menší části. Tyto části by na sebe měly navazovat a měly by dávat smysl. Je to možná pracné, ale velmi mu to usnadní pochopení i následné zapamatování. Je-li to možné, použijme i praktické příklady, náčrtky nebo názorné pomůcky.

Dojde-li k pochopení, máme napůl vyhráno. Bohužel jen napůl. Velkou chybou mnoha žáků i rodičů je právě ukončení učení v této fázi. K tomu, aby pochopené v paměti i zůstalo, je nyní potřebná aktivita. Nestačí si látku poslechnout nebo pročíst a spokojit se s tím, že jí rozumím. Takto ji můžeme číst několikrát, a přesto si ji nezapamatujeme. Velmi pomůže, pokud si text nahlas přeříkáme, nejlépe svými vlastními slovy. Prospěšné je i téma shrnout a vyjádřit hlavní myšlenku.

Snadné zapamatování

Mnoho rodičů zjistí, že jejich potomek si velmi dobře pamatuje různé dialogy, úryvky z filmů, nebo je schopen perfektně napodobit jakoukoli činnost, kterou jednou viděl, ale má problém si zapamatovat mnohem kratší úsek školního materiálu. Kromě nedostatečné motivace může být důvodem i jiný typ paměti dítěte. Každý jedinec je jiný a to se odráží i ve způsobu, jak se učí. V zásadě lze rozlišit typy paměti podle smyslů.

Je-li někdo vizuální typ, zapamatuje si nejlépe to, co uvidí. Takový žák se bude nejlépe učit z knih, případně za pomoci obrázků a grafů. Ke zopakování mu potom více než hlasité reprodukování pomůže si naučené znovu zapsat nebo si vypsat důležité body, sestavit osnovu a zformulovat hlavní myšlenky na papír.

Auditivní typ si nejlépe zapamatuje slyšené. Pouhé čtení mu nic nedá, je potřeba látku slyšet a nahlas reprodukovat. Tyto děti mívají často v učení potíže, protože ve škole se sice látka vykládá, ale ne vždy jsou tam podmínky vhodné pro soustředění. A z knih si toho pak už příliš nezapamatuje. Je-li váš školák tohoto typu, pravděpodobně bude vyžadovat zkoušení a opakování látky nahlas.

Typ kinetický je spíše zručný manuálně a pohybově. Exceluje v pohybových dovednostech, teoretické věci si musí „osahat“ a alespoň si představit v praxi. Některým dětem tohoto typu pomáhá učení při pohybu, tedy přecházení po místnosti, houpání na gymnastickém míči nebo opakování látky na procházce klidným prostředím. Jen málokdy se najdou jedinci, kteří jsou pouze jednoho uvedeného typu, většinou je v každém určitý podíl od každého, ale jeden převažující.

Kromě toho existují i další odlišnosti. Asi většina lidí si nejlépe pamatuje poznatky, sdělené vyprávěcí, příběhovou formou (typ narativní, epizodický). Jsou ale i tací, kteří preferují pouze informace v logickém celku s jasnou osnovou a logickými vazbami (typ logický). Část dětí má dobrou paměť slovní, tedy pamatuje si nejlépe jasné a dobře formulované defi nice a přesné znění učeného (typ lingvistický).

Podaří-li se nám odhalit, jakým způsobem nejlépe pracuje paměť našeho dítěte, můžeme mu velmi pomoci najít jeho individuální styl, který mu umožní se učit rychleji, efektivněji a s menší námahou.

Jeden fígl na závěr

Oprašte své znalosti a zkuste si vzpomenout, jaký je rovníkový poloměr naší planety v kilometrech. Nevíte? Opravdu ne? Nevzpomínáte si na známé „šetři se, osle“, aneb 6378 km? Tyto takzvané mnemotechnické pomůcky pomáhají lépe si pamatovat a jsou báječné pro všechny školáky bez ohledu na nadání a typ paměti. Spousta jich je již vymyšlených, ale nejlépe se pamatují právě ty vlastní, které si člověk sám vynalezne. Možná nebudou tak elegantní jako „Ivan Vedl Xénii Lesní Cestou Do Města“ (seznam římských číslic), ale čím více pobaví třeba i svou nesmyslností, tím lépe si je zapamatujete.

Autorka je dětská psycholožka